Generál zrcadlem světa

Ikona zla a prosperity. Augusta Pinocheta tak nazval Respekt ve svém titulku před osmi lety a na výstižnosti této zkratky není co měnit ani po generálově smrti. Pro jedny zloduch, pro jiné spasitel – zaživa i na onom světě. Přitom nečernobílá realita je mnohem zajímavější.

Že byl iniciátorem krvavého puče? Pučistů bylo přece mnohem více, a mnohem krvavějších. Že se postaral o to, aby pod tvrdou diktaturou země prosperovala? I takových bylo více, třeba španělský caudillo Francisco Franco. Ale že předal moc demokratům zcela dobrovolně, po referendu, které sám inicioval? Druhého takového diktátora v análech 20. století nenajdeme, vždyť i Franco ještě v agónii podepisoval rozsudky smrti. A že udělal vše pro to, aby se pak vyhnul spravedlnosti? Právě to je otázka, která hýbe světem a bude jím hýbat i nadále.

Snad nejvýstižněji to formuloval novinář Adam Michnik. Je morálnější vyměřit spravedlnost za cenu rizika nové občanské války, nebo společenský smír bez spravedlnosti jako výsledek kompromisu mezi včerejšími nepřáteli? Pro Michnika a nejen pro něj váží více alespoň relativní společenský smír. Pinochet spravedlnosti opravdu uklouzl, ale chilská společnost byla schopna si to ještě za jeho života vyříkat sama a bez krveprolití.

Naopak aktuálním příkladem spravedlnosti popadnuté za špatný konec je obžaloba rwandského prezidenta Paula Kagameho, který se zasadil o smír v zemi po genocidě.…