Brány a rány Aleše Veselého
„Materiál je vždycky jenom prostředek, se kterým pracuji, ale který nic neurčuje,“ tvrdí jednasedmdesátiletý sochař v čerstvě vydané knize Projdi tou branou!.
Před měsícem někdo přelezl plot ateliéru Aleše Veselého ve Středoklukách u Kladna a ze zahrady odvlekl jeho dvoumetrákovou sochu Početí. „Materiál je vždycky jenom prostředek, se kterým pracuji, ale který nic neurčuje,“ tvrdí jednasedmdesátiletý sochař v čerstvě vydané knize Projdi tou branou!.V případě Početí byl ale právě materiál tím, čím se zloděj při výběru řídil. Na zahradě to totiž byla jediná plastika vyrobená z bronzu. Z kovu, za který se ve sběrných surovinách platí minimálně desetkrát víc než za železo.
Početí Veselý vytvořil v roce 1974, v nejkrušnějším období svého života. V knižním rozhovoru, který s ním vedl jeho dlouholetý přítel, divadelní teoretik Michal Schonberg, líčí polovinu 70. let jako „jednu nehybnou masu“, kdy „všechno přestalo mít časovou dimenzi“. Početí, elegantně zakroucená plastika ilustrující proudění vody a vzduchu, byla prakticky jediným dílem, které v té době ve Veselého ateliéru vzniklo (na zakázku olomoucké Sigmy). Jinak sochař přestal pracovat a uzavřel se před světem. Ale pěkně po pořádku.
Navždy označkovaný
Kdyby se narodil o čtyři roky dřív, skončil by stejně jako většina jeho rodiny v transportu do Terezína. Jako poloviční Žid si ale měl podle rasových zákonů na svůj vlak počkat až na jarní dny roku 1945, kdy by dosáhl desetileté věkové hranice pro „mischlingy“. Paradoxně právě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu