Z pekla
Vraždy v nemocnicích nás zasáhly na mnohem citlivějším místě, a byť to tak nevypadá, dávají také větší šanci k poučení do budoucna.
Případ havlíčkobrodského zabijáka Petra Zelenky, který počátkem prosince vzrušil celou zemi, na první pohled působil jako další z vražedných sérií, vůči nimž není žádná společnost imunní. Po týdnu je ale vidět, že tentokrát jde o víc než v případě řádění manželů Stodolových nebo lesního střelce Kalivody. Vraždy v nemocnicích nás zasáhly na mnohem citlivějším místě, a byť to tak nevypadá, dávají také větší šanci k poučení do budoucna.
Sám v novém světě
Dalo se tomu zabránit? Kdo za to může? Dá se tomu do budoucna předejít? Tyto otázky intenzivně zaměstnávají média a politiky a nelze se jim vyhnout. Nejsnadnější je odpověď na tu poslední: žádná spolehlivá prevence neexistuje. I kdyby se podařilo zdokonalit pravidla nakládání s léky nebo dohled nad zdravotním personálem, sofistikovaný systém moderní medicíny i společnosti jako takové v sobě vždycky bude mít jemné trhliny, kterými může někdo proklouznout a zabíjet. A patří tak nějak k věci, že na existenci takových prasklin nás upozorní až pořádný průšvih – vždyť koho před čtrnácti dny zajímalo, kam se ve špitále vyhazují ampule od heparinu?
Mnohem opatrněji bychom v případě nemocničního vraha měli nakládat s otázkou viny. Jednoho teplého letního dne totiž v Česku skončil věk nevinnosti, tušil to ale jen jediný muž. Říká se tomu změna paradigmatu, a kdo si chce připomenout, jaké to je, ať zavzpomíná na den, kdy v televizi sledoval, jak dopravní letadla posílají k zemi věže Světového…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu