Ve hvězdách

Kdy proběhl poslední vojenský puč v Evropě? Nad správnou odpovědí zauvažují i pamětníci. Slovo puč totiž u nás vůbec nezaznělo, ač se junta v čele s generálem podobným Pinochetovi chopila moci hned za Krkonošemi: 13. prosince 1981 vyhlásil Wojciech Jaruzelski v Polsku výjimečný stav.

Polsko mělo za sebou více než rok bouřlivého kvasu. Nezávislé odbory Solidarita, legalizované již v srpnu 1980, směřovaly k postavení řádné opozice, chtěly se podílet na návrzích ekonomických reforem, jejich členská základna dosáhla 10 milionů a komunisté ve Varšavě ani Moskvě nevěděli, co s tím. Rady si věděl až generál Jaruzelski – předtím jmenovaný šéfem strany, podobně jako byl Pinochet před svým pučem jmenován šéfem chilské armády.

Na první pohled jasný převrat. Vojenský výbor národní záchrany krvavě potlačil odpor v podobě okupačních stávek a opozičníci šli do internace nebo do ilegality. Už to nebyla „bratrská pomoc“ jako v Maďarsku (1956) a Československu (1968). Jaruzelského stan wojenny mnozí Poláci chápali tak, že generál vyhlásil válku vlastnímu národu. A chovali se podle toho, nehledíce na oběti (přes 100 zabitých za rok a půl). Posilou jim byl papež-Polák a odměnou Nobelova cena za mír pro Lecha Walęsu (1983).

Navenek se puč projevil širokou úlevou. Moskva si oddechla, že se nemusí rozptylovat od Afghánistánu. Oddechla si i většina Evropy. Zejména Schmidtova Spolková republika a Mitterrandova Francie puč považovaly – jako Moskva – za vnitřní záležitost Polska. Podle logiky studené války totiž polská junta jen zopakovala to, co v roce 1967 udělali v Řecku „černí plukovníci“ – oni v NATO, Jaruzelski ve Varšavské smlouvě, já suverén, ty suverén.

A oddechli si i Češi. Výjimečný stav odvál hrozbu, že i my bychom museli poskytnout „bratrskou pomoc“. Nácvik na ni signalizovalo už o rok dříve vojenské cvičení Družba 80, poté i akce Sever, Kruh (ministerstvo vnitra) a Krkonoše (Vojenská kontrarozvědka). Po 13. prosinci 1981 se místo toho dostavila úleva i normalizační satisfakce, že veškerý odpor je stejně na nic. Nebyl.

Zejména USA s Reaganem v čele došly k názoru, že ve východním bloku něco definitivně skřípe. Vyhlásily technologické embargo proti Moskvě (napadané v Evropě kvůli zmařeným šancím německých a francouzských firem při stavbě sibiřského plynovodu), zakázaly lety Aeroflotu do USA, přestaly jednat o dodávkách obilí. Dobře to ilustroval normalizační vtip na adresu Moskvy: Vyměním dva afghánské chrty za pytel americké pšenice.

Jaruzelski se považuje za zachránce Polska před ruskou okupací, za toho, kdo zvolil menší zlo – v podstatě za polského Pinocheta. Není tomu tak. Neodevzdal zemi v dobrém stavu demokratické vládě. A to, že se postupně vzdal absolutní moci, už nebylo projev síly, ale rozkladu režimu.