Práva pacientů v nemocnici

Nebývá časté, aby se tématem k diskusi stal článek v rubrice Jeden den v životě. Text Terezy Nosálkové (Respekt č. 47/2006) o nepříjemném chování sestřiček ve Fakultní nemocnici Na Bulovce však vyvolal reakci jedné z tamních zaměstnankyň. Rozhodně je to zajímavý vhled do nitra zdejšího zdravotnického systému.

Je středa ráno 7.10 hod., mám za sebou dvě noční a unavená se ploužím chodbou, když mi vrchní sestra vtiskne do ruky internetový výtisk článku paní Nosálkové. Pálící a unavené oči těkají po řádcích. Únava je tatam, jsem plná energie a z učebnicového tlaku 120/80 mám 400/200. Přečtu si to ještě jednou, jestli se mi to nezdá, a nezdá.

Místo vytouženého spánku sedám k počítači a reaguji na každý řádek. Stejně bych nemohla usnout. Pracuji ve stejné nemocnici, ale na jiném oddělení. Pacienty budíme těsně po páté hodině. Už když vcházím ráno na pokoj s teploměry v ruce, zdravím celý pokoj: „Dobré ráno.“ Kdybych měla každého pacienta zvlášť zdravit: „Dobré ráno, pane Novák, dobré ráno, pane Vomáčka atd.“, při 23 lidech bych té práce asi moc neudělala.

Za hodinu a tři čtvrtě musím změřit a zapsat teploty, změřit a zapsat krevní tlaky u operantů, odebrat krev a moč, vyměnit močové pytle, spočítat bilanci tekutin (pro paní Nosálkovou příjem a výdej tekutin za 24 hodin), přestlat celé oddělení, u ležících udělat celkovou hygienu na lůžku, uklidit po sobě…