Mexičané nám rozumějí

Pět měsíců po těsném úspěchu ve volbách se Felipe Calderón ujal úřadu prezidenta. Jako vítěz však jedná i poražený kandidát Obrador.

Felipe Calderón se musí prosmyknout těsnou uličkou tvořenou policií a vejít do hlavního sálu mexického parlamentu zadním vchodem. Vcházející muž vyhrál letos v červenci prezidentské volby a 1. prosince byl oficiálně uveden do své funkce. Jenže není sám. Jeho volební rival a hlavní ikona mexické levice, bývalý starosta hlavního města Mexika, López Obrador, je stále přesvědčený, že prezidentem je on.

Kempink na Zócalu

Nejde o to, že by tak velká země potřebovala dva prezidenty. Je to tak, že López Obrador (53) se prostě nedokáže smířit s volební porážkou. Místo aby nejpozději 6. září, kdy padlo zásadní rozhodnutí Federálního volebního tribunálu, přijal fakt, že i po kontrolním přepočítávání lístků ve sporných okrscích získal o 6 % hlasů méně než soupeř, prohlásil, že všechno je faleš, šalba a klam, a dokonce pro sebe uspořádal vlastní ceremoniál uvedení do funkce.

V podobné situaci se před šesti lety ocitl i Alan Gore ve Spojených státech. Tehdy volby těsně vyzněly v jeho neprospěch, ale Gore se na rozdíl od Obradora zachoval jako demokrat – porážku a zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu přijal. U mexických sousedů je to ale jinak. Lídr levice byl kandidát lidu a lid ví, že volby jsou zfalšované, zahraniční pozorovatelé, kteří tvrdí, že všechno bylo v pořádku, jsou vedle a voliči mají…