Jistota třicetinásobku

Hugo Chávez opět vyhrál prezidentské volby. Hlavou Venezuely je už od roku 1999, a nestane-li se nic mimořádného, bude jí až do roku 2013. Jeho autoritativní politická dráha, lemovaná například zrušením senátu, ohýbáním pravidel pro přijímání zákonů či rozšířením počtu ústavních soudců o vlastní příznivce, marně hledá bariéry. Jak to ten chlap dělá? Zatím mu vystačí ropa – pro svět drahá, pro vybrané levná.

Jak levná, ukazuje reportáž listu New York Times z brazilsko-venezuelské hranice. Na brazilské straně stojí galon paliva 5 dolarů, na venezuelské pouhých 17 centů. Lákáni třicetinásobnou lácí, přeplňují brazilští pašeráci u venezuelských pump své nádrže, kanystry i zavazadlové prostory aut. Mnohem snadněji se ovšem venezuelská surovina dopravuje po moři spřízněným duším.

Chávez dává dohromady bratrstvo diktátorů, maniaků a zhrzených politiků, ať už ropu sami potřebují, mají ji odjinud nebo ji naopak vyvážejí. Jména jako Castro, Ahmadínežád, Mugabe, Lukašenko, Ortega či Morales dávají tušit, jaká internacionála tady vzniká. Jako by se kolem Cháveze reinkarnovalo kdysi nechvalně známé Hnutí nezúčastněných zemí (spojované zejména s jugoslávským Titem a libyjským Kaddáfím). Bylo proslulé tím, že především hledalo cesty, jak se zúčastnit. A nejinak je tomu i dnes. Před deseti dny přistály ve Venezuele první dva ruské bojové letouny Suchoj-30 z celkem 24 zakoupených strojů. Spolu s 53 vojenskými vrtulníky a sto tisíci kalašnikovy tvoří část zakázky za tři miliardy dolarů. Moskva nepotřebuje jistotu třicetinásobku, stačí jí jistota užitečného spojence.