Co se děje ve světě

Světový trh se současným uměním v nejbližší době opanují výtvarnice se svými malbami. Pokud tedy bude mít britská soutěž Turner Prize nadále stejnou vážnost, jakou měla v posledních letech – jestliže práce porotci vybraného laureáta na trhu do té doby příliš neletěla, většinou se to velmi rychle změnilo. Natolik je soutěž ve světě respektovaná. A pondělní rozhodnutí poroty toho může změnit opravdu hodně. Západoevropské teoretiky a galeristy momentálně současná malba moc nezajímá, preferují místo ní fotografie, videa a konceptuální instalace. Teď je asi preferovat přestanou. Turner Prize totiž minulý týden převzala z rukou Yoko Ono spolu s šekem na 25 tisíc liber Tomma Abtsová, německá malířka žijící v Londýně.

Malířka přitom ve dvaadvacetileté historii soutěže ještě nikdy nezvítězila. Za malby dostal Turner Prize naposledy Chris Ofili před dlouhými osmi lety. Také ženským laureátkám se soutěž vyhýbá: poslední z nich, videoumělkyně Gillian Wearingová, zvítězila před devíti lety. „Podle zákonů pravděpodobnosti musí malíř dříve či později vyhrát,“ prohlásil Rupert Adams, mluvčí sázkové společnosti William Hill, která na vítěze Turner Prize tradičně vypisuje sázky. Měl pravdu. Abtsová na britské scéně sice až do pondělí patřila k prakticky zcela neznámým postavám, malbou se však programově zabývá jako jediná z letošních čtyř finalistů soutěže.

Abtsová neprošla žádným profesionálním malířským školením, v Londýně se živila mimo jiné jako telefonistka německých firem. Z Berlína se do britské metropole přestěhovala před 12 lety. O čtyři roky později začala vytvářet svá plátna: maluje zásadně na formát 48×38 cm a nikdy nezačíná s jasnou představou o tom, jak budou její – v naprosté většině abstraktní – geometrické kompozice nakonec vypadat. V té době se celosvětově prosadilo hnutí Mladých britských umělců se svými kontroverzními plastikami a instalacemi. Slávu mu přinesly právě úspěchy na Turner Prize. Právě tehdy se s jedním z mladých bouřliváků Abtsová seznámila, začala s ním chodit a poznávat zákulisí výtvarného dění. Shodou okolností to byl právě zmiňovaný Chris Ofili, autor maleb vytvářených sloním trusem, které způsobily jeden z největších skandálů v historii Turner Prize – Ofili si totiž dovolil tento netradiční materiál použít i na portrét Panny Marie.

Konzervativnější část britské umělecké scény se před sedmi lety zformovala do protestní skupiny, které se přezdívá „stuckists“ (česky zhruba „zpátečníci“). Porotce Turner Prize i pořádající instituci Tate Britain soustavně bombardují kritikou, před letošním vyhlášením ceny dokonce vyzvali ředitele galerie sira Nicholase Serotu k rezignaci. Rozhodnutí poroty dát cenu klasické malbě by jim mohlo spravit náladu.