Ve hvězdách

Mohl špičkový sportovec ve 30. letech v Německu reprezentovat svou vlastní individualitu, nebo musel být nevyhnutelně ztotožňován s nacistickou třetí říší? Právě na tuto otázku odpovídá životní příběh Maxe Schmelinga, německého boxera, který zemřel před rokem, o sedm měsíců dříve, než by se dožil stovky. Teprve pozvolna a nenápadně vycházelo najevo, že člověk, jemuž byla kdysi dávána nálepka nacistického idolu, byl ve skutečnosti spíše plachý muž, který s rasistickou ideologií nejenom nesouhlasil, ale přímo jí odporoval.

Mlátička, kladivo. Tak zní dnes běžná přízviska boxerů. Není příliš divu. Extravagance borců typu Mikea Tysona dávají zapomenout na dobu, kdy se boxu říkávalo pěstní šerm. To ovšem nebyl Schmelingův případ. Narodil se v rodině námořníka a vyučil se kupcem, ale již v 18 letech vstoupil mezi profesionální boxery. Na tom není nic výjimečného. Výjimečná dráha začala až v roce 1930, když se stal v New Yorku na dva roky mistrem světa v těžké váze. Ale to hlavní mělo teprve přijít. Moci se chápou nacisté a v roce 1936 Schmeling opět v USA poráží „neporazitelného“ Joea Louise. To je čerstvá voda na hnědý mlýn propagandy nadřazenosti árijce nad černým Američanem. Schmelinga k sobě zve Goebbels i sám Hitler, ale boxer všechna jejich přání odmítá – nevstoupí do NSDAP, nevyhodí svého amerického (židovského) manažera Joea Jacobse a nerozvede se s českou herečkou Anny…