Šafr jde z vily vyvolených
Je pravda, že lidé méně čtou noviny, zvláště ty seriózní. Jen za poslední rok jsme se ale mohli například na skandálech v sociální demokracii přesvědčit, jak moc je potřeba s novináři z tištěných médií i v Česku počítat.
Je pravda, že lidé méně čtou noviny, zvláště ty seriózní. Jen za poslední rok jsme se ale mohli například na skandálech v sociální demokracii přesvědčit, jak moc je potřeba s novináři z tištěných médií i v Česku počítat. Teď ale majitel nejčtenějšího deníku odvolal šéfredaktora. Náhle, několik měsíců před klíčovými volbami a několik týdnů před spuštěním grafické a obsahové změny těchto novin. Od výměny šéfa sociální demokracie vloni na jaře se v české politice nic důležitějšího neodehrálo. Mimo jiné i proto, že jde o Pavla Šafra.
Génius bez Harvardu
Po 16 letech svobody už Češi vědí, že mohou, jak chtějí, nadávat na politiky, žádné zásadně lepší ale tahle země ze svého středu nevyprodukuje. Stížnosti na poslance jsou tedy ze všeho nejvíc stížnostmi na kvalitu českého prostředí obecně. To platí i v případě novinářů. I v jejich prostředí je nutné spoléhat spíš na pomalou kultivaci než čekat, že se tu najednou objeví géniové z Harvardu. Pavel Šafr, nejvlivnější český novinář a mezi seriózními médii komerčně nejúspěšnější šéfredaktor, je právě jedním z takových plodů českého prostředí ve všem dobrém i špatném.
Začátek 90. let v Česku přinášel rychlé kariéry, o tom by mohl vyprávět i Šafr. S maturitou, bez vysoké školy a zkušeností se dvacátník Šafr objevuje na veřejné scéně v této době jako tajemník parlamentního klubu Liberálně demokratické strany. Po jejím zániku v roce 1992 nastoupil jako novinář do nově vzniklého Českého deníku.
V čase…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu