Jak pražská kultura ke štěstí přišla

Praha dala umělcům historicky největší množství peněz a rozdělila je způsobem, o kterém se jim zatím ani nesnilo.

V pražském Stavovském divadle to hučí jako v úle. Zní sladká hudba, stoly se prohýbají pod hromadami lahůdek, řečníci pějí pajány a primátor nakrojuje obrovský dort. Je poslední lednový pátek a právě vrcholí jedna z největších kulturních oslav tohoto roku. Přesně před dvě stě padesáti lety se narodil W. A. Mozart. Pražská smetánka si to radostně připomíná, víno i oslavné řeči při tom tečou proudem a luxusní večírek roztomile ubíhá. „Přijměte malou pozornost od magistrátu,“ říká u východu z divadla mladá hosteska a podává odcházejícím návštěvníkům papírovou tašku. Jsou v ní dvě Mozartovy koule a hrst propagačních materiálů. Pěkný dárek, ale pražská radnice dala v předvečer téhle oslavy svým obyvatelům a kulturní obci něco daleko zajímavějšího.

Prachy na schodech

Jak známo, božský Mozart prahnul po zakázkách, protože na nich byl jako jeden z prvních svobodných umělců existenčně závislý. Od té doby se situace změnila. Umělci jsou sice na zakázkách závislí dál, ale panovnické dvory dnes nahrazují grantové komise, které hospodaří s penězi daňových poplatníků. A v tom byl donedávna v Praze, na rozdíl od Mozartovy Vídně či Salcburku, velký problém. Dokonce až takový, že se zdejší umělci začali bouřit a před magistrátem ještě minulou zimu pořádali různé demonstrace: házeli zastupitelům pod nohy nakopírované peníze…