Fenomén přepychu

Podoby přepychu i jeho vnímání společností se v průběhu dějin několikrát zásadně proměnily. Francouzský filozof a sociolog Gilles Lipovetsky, známý svými duchaplnými rozbory zdánlivě přízemních fenoménů současnosti (například módě), ukazuje ve své poslední knize Věčný přepych, jak se luxus projevoval v archaických i předmoderních společnostech a jakou transformací prochází v éře konzumerismu.

Dar či oběť

K zásadní proměně pojetí luxusu došlo podle Lipovetského v posledních dvaceti letech, ale zvláštnost tohoto procesu vynikne teprve z kulturně-historického odstupu. Antropologické studie přírodních národů i historické práce věnované dějinám mentalit vykreslují celkem podrobně, jaký smysl byl přepychu přikládán na různých stupních společenského vývoje. K pochopení současnosti je však třeba z dílčích poznatků vyvodit celkový obraz. Teprve pak se vyjeví podstata změn i podstata toho, co přetrvává. V dějinách se totiž luxus jeví jako podivuhodně univerzální záležitost, jakási antropologická konstanta, nezávislá na konkrétní míře blahobytu. Smysl pro něj nepostrádají ani přírodní národy přežívající v těch nejskromnějších podmínkách, ani bezdomovci na společenském dně. Je pocitem, snem, nadějí, něčím, co zkrášluje život, aniž by to bylo nezbytné. Pro pravý přepych není tržní cena rozhodující.

Pravěk lidstva si obvykle představujeme jako zoufalý zápas o holé přežití v…