Před 10 lety

„Normální člověk chápe, kdy žertuji,“ řekl v celostránkovém rozhovoru čtenářům Respektu před deseti lety Miloš Zeman. Tehdy byl teprve šest měsíců předsedou Poslanecké sněmovny, do opoziční smlouvy bylo daleko, ale pověst alkoholika a hulváta, který by rád vázal stranické knížky do kůže svých politických oponentů, k němu už neodmyslitelně patřila. S odstupem budí jeho tehdy stoupající hvězda lehké mrazení v zádech, ale dnes si už snad můžeme být jistí, že ze zaslouženého odpočinku na chalupě na Vysočině se Miloš Zeman nevrátí.

Na smetišti politických dějin skončily i další dvě tváře, jimž Respekt věnoval hlavní komentář – Jan Kalvoda a Vladimír Dlouhý. Dnešním maturantům už to asi nic neřekne, ale jejich strana se zkratkou ODA bývala tehdy v 90. letech vcelku osvěžujícím prvkem politické scény. Také měla sice své dluhy, tajemné sponzory a nepořádek v účtech, ale dokázala alespoň zdejší politiku zásobovat zajímavými ekonomickými náměty. Tradičním bylo volání po nižších daních a právě před deseti lety liberálové navíc pohrozili, že nepodpoří koaliční rozpočet, pokud nedojde k liberalizaci cen nájemného a energií. Respekt je za to pochválil. ODA už dnes nemáme, zato diskriminační dvojí ceny nájemného ano, takže se to asi tak docela nepovedlo. Přesto se nelze ubránit dojmu, že politická dráha téhle strany byla v lecčem inspirativnější než její neslané nemastné nástupkyně Unie svobody.

„Ach to státu hanobení, nad to není,“ zpívali kdysi Plastic People a museli před soud. Respekt zjistil, že ani sedm let po revoluci to u nás nebylo lepší. Paragrafy o hanobení prezidenta a státu zůstaly v platnosti (byť odsouzeným dával Václav Havel milost) a svobodu slova u nás zpochybňoval také neexistující zákon o svobodném přístupu k informacím. Dnes jsme na tom mnohem lépe: kontroverzní paragrafy byly zrušeny a zákon už pár let platí.

Respekt 50/1996