Nikoho to prostě nenapadlo
Sedmnáct let po pádu železné opony je tady totiž přeshraniční stranická spolupráce stále ještě v plenkách.
Bylo by nesprávné tvrdit, že ta slova přinášejí něco skutečně nového: solidarita, antifašismus, internacionalismus – o těchto evergreenech Jaromír Kohlíček určitě mluvil již tisíckrát. Pokud se tahle dnešní přednáška přesto trochu liší od každodenních povinností severočeského europoslance Kohlíčka, pak je to tím, že publikum netvoří jeho čeští soudruzi z komunistické strany nebo kolegové z Evropského parlamentu. V deštivém listopadovém Weinböhle u Drážďan dnes Kohlíčkovi naslouchají delegáti sjezdu saské postkomunistické PDS. Když po deseti minutách host ze severních Čech končí, všichni zdvořile tleskají – a Heiko Kosel vypadá spokojeně.
Od roku 1999 zastupuje Heiko Kosel PDS v drážďanském zemském sněmu. A společně s Jaromírem Kohlíčkem si před dvěma lety otevřeli takzvanou „občanskou kancelář“ ve východosaském Budyšíně: ať je to Čech nebo Němec – pokud má někdo z obou stran hranic problém nebo otázku, Kosel a Kohlíček mu zajistí nejen zastoupení v Drážďanech, ale také v Bruselu. Tahle „osobní“ pomoc je přitom jen částí spolupráce, která spojuje komunistickou levici na české a saské straně hranic. A která z ní, dodejme, dělá naprostou výjimku mezi zdejšími partajemi. Sedmnáct let po pádu železné opony je tady totiž přeshraniční stranická spolupráce stále ještě v plenkách.
Na přátelství nelze stavět
„Když od CSU něco…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu