Milost pro prezidenta
Během posledních čtrnácti let jsme mohli sledovat neuvěřitelný příběh, v němž létaly desítky, ba i stovky miliard korun a nepochopitelná rozhodnutí.
Během posledních čtrnácti let jsme mohli sledovat neuvěřitelný příběh, v němž létaly desítky, ba i stovky miliard korun a nepochopitelná rozhodnutí. Jedni hovořili o nejhorším příkladu divokých let transformace, jiní o boji za české stříbro. Každopádně všichni napjatě čekali, jak to dopadne. Teď už to víme. Vláda říká: Zapomeňme a dejme milost mužům, kteří celou tu hru s několikamiliardovým bonusem spustili. Je to příběh IPB, Nomury, desítek tunelářů, korunovaný pokusem koupit beztrestnost podezřelých. A jedny z hlavních rolí hrají i současný ministr financí Vlastimil Tlustý a prezident Václav Klaus.
Jak to začalo
Zachránili jsme státu sedmdesát miliard korun, prohlásil vítězoslavně ministr financí Tlustý, když s posvěcením vlády podepsal minulý čtvrtek smír s bankovní společností Nomura. Končí handrkování, soudy, arbitráže, obviňování, stačí jen několik dohod a bude klid. Nebude. Smlouva je natolik podivná a nelogická, že se ještě dlouho budeme ptát, jak je možné, že ji naši zástupci podepsali.
K úplnému pochopení se musíme na chvilku vrátit až do roku 1992. Vláda tehdy zvažovala, zda se má privatizovat Plzeňský Prazdroj, nebo jestli má zůstat rodinným stříbrem. Fond národního majetku v tu dobu mění představenstvo podniku a jeho členem se stává Vlastimil Tlustý. „Potřebujeme nezávislou expertizu, co s pivovarem, tu studii by měla zpracovat zahraniční firma a o jejím výběru rozhodne její věhlas,“ řekl tehdy Tlustý. Výhradním…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu