Když v kině vypadne proud

Fotografie: Dnes dávají Samotáře. - Autor: Naďa Straková

Filmový život se v Jemenu soustředí do ulic hlavního města Saná. V desítkách obchůdků s pirátskými kopiemi snímků je k dispozici vše od vykopávek po nejnovější tituly, a protože si s vlastnickými právy hlavu nikdo neláme, můžete si doma pustit třeba Shyamalanovu Ženu ve vodě už několik dní po světové premiéře. Jen nároky na kvalitu zvuku a obrazu musíte drasticky snížit: většina kopií, které jsou sem distribuovány ze zahraničí, vzniká tak, že je někdo natočí na kameru z filmového plátna a v obavě z prozrazení svého pirátství přístroj leckdy raději umístí pod sedadlo, kde není nic moc vidět ani slyšet.
Těžko posoudit návštěvnost a funkčnost Národního kina, které stojí v centru Saná. Svou zašlostí v člověku vyvolává dojem, že se zde promítalo naposledy před deseti lety, ale poutače s filmy – veskrze bollywoodské a hongkongské provenience – se ve vitríně mění každý týden. Kolektivní sledování filmů se každopádně v Jemenu po většinu roku neprovozuje, nahrazuje ho právě domácí promítání. Výjimku představuje několikadenní mezinárodní festival probíhající každý rok v listopadových dnech na půdě místní univerzity.
Nad přehlídkou má záštitu Evropská unie, letos byly v Saná k vidění snímky z devíti členských zemí a Turecka. Českou republiku zastupovali Samotáři, na arabský svět snad až moc svérázní. Specifickému humoru filmu se sice smál celý sál, nicméně Huda Salímová, místní filmová fanynka, která letos nevynechala jediný film, odezvu vnímá pragmaticky: „Jemenci se rádi smějí. A smějí se rádi i věcem, kterým nerozumějí.“ Podle ní jen zhruba padesát procent diváků pochopilo, o co v Samotářích šlo. Srozumitelná jim ale jistě byla postava věčně zmateného Jakuba, vášnivého konzumenta marihuany. Většina Jemenců se totiž každý den nechává omámit podobnými účinky zelené rostlinky jménem kat, kterou žvýkají po obědě.
Jedinečnou příležitostí zhlédnout filmy, které nemají šanci objevit se v tlustých katalozích s pirátskými snímky na pultech místních obchodů, se nechaly zlákat desítky obyvatel Saná. Neodradilo je ani riziko, že se uprostřed promítání stanou obětí tradičního výpadku elektrického proudu, což se skutečně několikrát stalo. V případě závěrečného filmu festivalu, belgického snímku Hop, se agregáty už nepodařilo znovu nahodit. O náhradní program se postaral anonymní divák, který tmu prosvícenou pouze blikajícími mobily opanoval svým spontánním improvizovaným zpěvem kritizujícím jemenské ministerstvo pro elektrický proud. Náhradu filmového zážitku za hudební pohotově ocenil i přítomný belgický ambasador pro Saúdskou Arábii, který divákům poděkoval za trpělivost a vyjádřil naději, že nedostatek proudu v danou chvíli nenaruší dobré vztahy mezi Evropskou unií a Jemenem.
Návštěva jemenského kina zkrátka nemusí zaručeně skýtat filmovou podívanou – bez zážitku z něj ale neodejdete.

Autorka natáčí v Jemenu dokument o místních političkách.