Editorial

Vážené dámy a pánové,

před dvěma měsíci jsem prožil cosi, co se v životě stává jen zřídka. Po vypjatém týdnu jsem odvážel papírové krabice s pozůstatky svých sedmi let strávených ve funkci šéfredaktora slovenského deníku SME, když mi zazvonil telefon a byl to Jarda Spurný. Požádal mě jménem redakce, abych se stal šéfredaktorem Respektu. Shodou okolností mě vzápětí o totéž požádal jménem vydavatele kníže Karel Schwarzenberg po dohodě s investorem panem Zdeňkem Bakalou.

V krátkém editorialu není dost prostoru na to, abych popsal, co mi procházelo hlavou. Respekt není jen pouhý časopis. Je to jedinečný projekt, jehož funkcí je poctivé hledání pravdy o podstatě dějů a jehož smyslem je toto hledání ukazovat jako způsob samotného bytí. Respekt je národní institucí, byť neoficiální.

Takto jsem Respekt vnímal po celá léta, co jsem ho četl. Měl jsem s redakcí Respektu také vlastní, naprosto ojedinělou zkušenost – před mnoha lety odmítla uveřejnit můj předem objednaný text. Právem. Nebyl dost dobrý. Jsem jí za to dodnes vděčen.

Uběhly dva rušné měsíce, z nichž jsem velkou část strávil v redakci. Dnes vím, že můj dojem z Respektu a úcta k jeho kvalitě byly oprávněné.

Respekt je společným dílem redakce, ale také Vás, čtenářů, bez nichž by neexistoval. Dramatické události koncem léta přežil Respekt bez toho, aby utrpěla jeho kvalita, zejména díky Marku Švehlovi a síle jeho osobnosti. On a Erik Tabery jsou ode dneška mými zástupci.

Jaroslav Spurný mě požádal, abych ho zbavil zátěže funkce zástupce šéfredaktora, protože se chce naplno věnovat své práci na investigativních textech. Souhlasil jsem.

Jako šéfredaktor Respektu mám v úmyslu především posílit funkci a smysl této instituce a jakékoli změny, včetně grafické, dělat jen v souladu s tímto úmyslem. Jsem hluboce přesvědčen, že se to podaří.

Srdečně zdraví