Bez Castra i perestrojky

Na pláži u hotelu sedí Yanet a bojácně se rozhlíží. Nechtěla by dlouho posedávat s cizincem před slídivými zraky policistů. Svůj problém shrnuje do prosté rovnice: Chybí ji 120 směnitelných pesos, přibližně tři tisíce korun. Dá-li se věřit jejímu vyprávění, právě tolik dluží za pronajatou televizi, kterou jí ukradli. S průměrným měsíčním platem dvanáct pesos nikdy peníze nevydělá, proto den předtím utekla z provinčního města Camaguey, aby si v Havaně našla solventního turistu.

Skutečnost, že od srpna už nestojí v čele země osmdesátiletý diktátor Fidel Castro Ruz, nijak neovlivnila život začínající prostitutky ani řadových Kubánců. Strach z všudypřítomné policie, jíž se podařilo masivními zátahy vytlačit drobné podvodníky a prostitutky z hlavních bulvárů do rozpadajících se domů na nábřeží, zůstává stejný. V ulici San Rafael v centru Havany lze každou noc běžně spatřit mladého černocha v poutech. Podle odhadů Kubánské komise pro lidská práva se lidé uvěznění za to, že nemají práci a vypadají podezřele, počítají na tisíce. A nejsou jediným terčem vlády, která se snaží zabránit rozrůstání šedé ekonomiky.

Vynálezci mají kliku

Zastavíte-li v Havaně taxikáře, často vás požádá, abyste si sedli dopředu. Většina taxíků má od letošního roku namontovaná čidla, jež sledují, zda nasedl pasažér, a nutí řidiče zapnout taxametr. Z předních sedadel se čidla dají vymontovat bez porušení…