Výtvarníci v legiích

„Mám už dost těch tajností. A po těch báchorkách dostanu milostivé svolení k tomu, abych mohl zdechnout někde na frontě, a ještě se po mně chce, abych projevil vděčnost výboru, že mi to usnadnil,“ psal v roce 1916 sochař Otto Gutfreund malíři Františku Kupkovi, toho času předsedovi výboru České kolonie v Paříži, kterého marně žádal o své propuštění z francouzského internačního tábora. Pozadí málo známého příběhu dvou výtvarníků-legionářů odkrývá komorní výstava, která začala minulý týden v pražském Museu Kampa mecenášky Medy Mládkové.

Kompozice s dvěma bajonety

Kupkovi (1871–1957) i Gutfreundovi (1889–1927) se ještě před válkou podařil ojedinělý zářez do dějin světového umění: Kupka v roce 1912 jako vůbec první vystavil na veřejnosti abstraktní obraz (Teplou chromatiku) a Gutfreund o rok později vytvořil vůbec první kubistickou sochu (Hlavu rytíře). Až na kubistickou architekturu naše výtvarné umění nepřispělo ve 20. století světu ničím podobně originálním. Zpráva o vypuknutí války oba dva zastihla v Paříži, tehdejším centru evropské avantgardy. Ihned se přihlásili do francouzské armády a odjeli bojovat proti státu, jehož dokumenty se ještě před pár týdny prokazovali na hranicích.

V rotě Nazdar, složené z našich dobrovolníků, prošli více než ročními boji, zvlášť tvrdé byly ty o řeku Sommu. V bitvě u Arrasu v květnu 1915 zažili masakr, při kterém jejich rota…