Před 10 lety

Čtenář Respektu s kapacitou mozku minimálně 30 giga by zřejmě při čtení tohoto čísla mohl mít dojem, že zažívá déjà vu. Před pouhými deseti lety jsme totiž měli na titulní straně Josefa Luxe, protože jsme v hlavním článku a rozhovoru probírali mimořádný úspěch KDU-ČSL v senátních volbách. I dnes se této straně věnujeme, protože zažívá mimořádný neúspěch a nad její budoucností se tyčí pomyslný otazník.

První senátní volby v roce 1996 naznačily, kudy by se mohla ubírat nová budoucnost české politiky – ve spojení Občanské demokratické aliance a křesťanských demokratů. Díky společné kandidátce totiž tyto strany výrazně uspěly. Josef Lux to v rozhovoru komentoval slovy: „Politika se v posledních sedmi letech vyvíjí a již se blížíme evropskému modelu, kde mimo krajní levici a pravici existují tři základní politické bloky: sociální demokracie, liberálové a křesťanská demokracie. KDU-ČSL stále zřetelněji reprezentuje právě blok křesťanské demokracie a toto její postavení strany pravého středu senátní volby posílily.“

Nepochybně se zde rodily první zárodky budoucí čtyřkoalice (KDU-ČSL, US, DEU a ODA), která se na přelomu století stala v průzkumech veřejného mínění nejúspěšnějším politickým uskupením. Ale zůstaňme v roce 1996, kdy Lux pronesl z dnešního pohledu ještě další důležitá slova. „Nedovedu si představit – a to ani v budoucnu – účast KDU-ČSL ve vládě, která by existovala ať už s veřejnou nebo tichou podporou komunistů. Říkám tedy jasně: Ne!“

V čísle také vyšel článek Strašidelný optimismus, který s lehkostí a humorem analyzoval příchod možné recese v české ekonomice. A za necelý rok tu skutečně byla. Mohl to předznamenat i příchod muzikálu Krysař z pera Daniela Landy. V recenzi představení se píše: „Nejde o to, že příběh musel nutně muzikálově zjednodušit a zpřehlednit, on ho znelidštil. Z básnického symbolu se náhle stává zlá a namyšlená absurdita.“

Respekt 49/1996