Neutíkat z Hindúkuše

Naše auto v doprovodu vojenského konvoje se muselo prodírat pšeničným polem. Za chvíli se objevil šedovlasý rolník mávající holí. „Jste Afghánci?“ hulákal na tlumočníka Farúka. „Živím třicetičlennou rodinu. Proč jste zničili moji pšenici?“ Pak mi sevřel zápěstí mozolnatou rukou a pokračoval. „Vy Američani jste všichni s Bushem. Vidíte ten kraj?“ Volnou rukou obsáhl všechny směry kolem. „To všechno jsou tálibáni. Teď nemají moc. Ale jakmile ji získáme, všechny vás zabiju.“

Tak vypadá aktuální zážitek z afghánského venkova v podání Elizabeth Rubinové z The New York Times. Jinde se nepíše jinak, jak dokládají třeba londýnské Sunday Times: Tálibáni chystají na zimu válku ve městech, tvrdí lidé z místních i západních rozvědek. Již teď ve městech fungují jejich buňky a zahájily vlnu sebevražedných atentátů. Kábul byl dosud oázou klidu, ale výbuchy v něm vyvolávají nervozitu – jakmile se objeví vojenský konvoj, ostatní řidiči od jasného terče co nejrychleji mizí. „Tálibán mění svou strategii, neboť jeho dosavadní taktiky selhaly,“ říká Mark Laity, mluvčí západních sil v Afghánistánu. „Právě proto se uchyluje ke zbraním těch slabších – k sebevražedným bombám a minám.“

Je to šokující změna oproti poměrům před pěti lety. V Afghánistánu tehdy – na rozdíl od roku 2003 v Iráku – byla cizí vojska vítána davy po…