0:00
0:00
Scéna26. 11. 20063 minuty

Mimochodem

Objednala jsem si skleničku vína a barman řekl: „Sedmdesát pět korun.“ Bylo to ale ve Stockholmu a v přepočtu tedy dvě stě padesát korun českých.

Astronaut
Autor fotografie: Pavel Reisenauer Autor: Respekt

Objednala jsem si skleničku vína a barman řekl: „Sedmdesát pět korun.“ Bylo to ale ve Stockholmu a v přepočtu tedy dvě stě padesát korun českých. Kde domov můj! V Česku můžu pít celou noc a přece nezchudnu.

Nedávno vysílal Český rozhlas debatu o zvýšení spotřební daně na alkohol. Mluvčí pivovaru tam proklínal Brusel a hájil demokratické právo Čechů pít, co hrdlo ráčí. Řekl, že prohibiční opatření ve Skandinávii stejně nevyřešila nic a že alkoholiků ve Švédsku neubývá. Nevím, kolik jich tam bylo před padesáti lety a kolik dnes, ale na ulicích a v hospodách nejsou vidět. Před astronomicky drahým stockholmským barem bez opilců mi došlo, že jde o to, jak se na pití dívá společnost. Je to spíš prima zábava, nebo nebezpečná věc? Anebo obojí? Ponechme stranou těžké alkoholiky, kterým není pomoci nikde a ničím: Fakt je, že za svoje pití si ručíme sami, ale upřímně, v Česku plném extrémně levného alkoholu je to někdy těžké. Společnost by asi neměla pokrytecky nutit lidi, aby každou láhev piva balili do papíru, ale země, kde je alkoholik ozdobou večírků a mladistvý abstinent terčem posměchu, se mi zdá horší.

Ještě dneska najdete v Česku šéfy, kteří s úsměvem omluví absenci podřízeného opilce, ale nelíbí se jim, když matky zůstávají doma s nemocnými dětmi. Žádný politik otevřeně neprotestoval proti opilství Miloše Zemana. Reklamní kampaně nás ujišťují, že nejkrásnější zážitek světa je prolévat se pivem. Dnes a denně dostáváme podprahové i přímé vzkazy: Pijte, je to vaše právo. Pije přece každý.

Česko má jednu z nejnižších spotřebních daní na alkohol v Evropě a od sametové revoluce jsme asi nic nehájili tak zásadově, jako právě tuhle daň, která se nezvedla od roku 1992. Důsledky? Pivo je levnější než minerálka. Trávit večer pitím je levnější než trávit ho kulturou či sportem. Ve dvanácti letech má devadesát procent dětí zkušenost s alkoholem. Nikdo nekontroluje hospody plné nezletilých, o třetinu narostl počet žen a dětí v protialkoholních léčebnách a lidí, kteří svůj alkoholismus neléčí, jsou statisíce. A váš opilec odnaproti vám připadá roztomilý.

Tragédií boje proti alkoholismu je, že ho vedou jen zapřisáhlí abstinenti. Jenže zpozornět bychom měli spíš my, kteří pijeme zatím normálně. Alkohol prostě nemá být v civilizované zemi levný, stejně jako cigarety, protože kdo to nepřehání, tomu zdražení nebude vadit. Po zvýšení spotřební daně bychom měli volat, jelikož laciný alkohol a následně vstřícný postoj k opilcům jsou poznávacím znakem stagnující společnosti.

Jsem šťastná, že nemusím žít ve Stockholmu, trochu to tam přehnali. Ale tomu čistému městu bez opilců bych se ráda přiblížila tak na půl cesty. Zdražte alkohol a vyšlete tak signál, že není bez nebezpečí. Prospějete dětem, produktivitě práce a nám, umírněným pijákům na šikmé ploše, kteří si prostě dáme o skleničku míň.

↓ INZERCE

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].