Krutý soucit šťastné hrůzy

Strašný infant Petr Nikl a jeho kumpáni vydali nové dvojalbum.

„Buď se mnou dál, strašný můj infante, buď se mnou dál, poskakuj mi na rtech,“ zaklíná se na své čerstvé nahrávce zvané Přesletec (Black Point) výtvarník a hudebník Petr Nikl. Jeho předloňská prvotina Nebojím se smrtihlava byla objevem sezony a právem si odnesla Anděla na poli alternativní hudby. Udržel Nikl svou laťku stejně vysoko? I na novém dvojalbu jsou skvělé písně s imaginativními texty a výraznou hudbou. Celkově je však naddimenzované a posluchač se začne brzy nudit. Co se poprvé jevilo jako přednost, působí nyní slabě.

Úsměv Mony Lízy

Na Přesletci Nikl opět spolupracoval s Lakomými Barkami, svérázným hudebním souborem maminek a dětí z Klecan u Prahy, který vede učitelka Blanka Laurychová. Na rozdíl od debutu se jejich skladby moc dobře nedoplňují, ale stojí poněkud indiferentně vedle sebe. Navíc Niklovy texty, či spíše říkanky vybrané pro Barky, jsou tentokrát slabší. Tichá síla písní typu Kámen z předchozího alba se vytratila, zajímavé hudební propojení se podařilo jen v případě melancholické Slepé báby o zdravém člověku, jenž zdědil slepeckého psa.

Nikl na desce pracuje s novým typem epických textů (Klaun, Míčky), které nabíjí jakýmsi sociálním poselstvím. První je o zdravotním klaunovi (obveseluje děti v nemocnicích), který sám potřebuje potěšit, ve druhé se zpěvák…