S Abbásem od Arafata

Hlavně jeho zásluhou se před týdnem projasnila táhlá krize Palestinců. Samosprávě už nemá vládnout sám volební vítěz, islamistický Hamás, ale kabinet národní jednoty, v jehož čele zřejmě stane nestraník a akademik Muhammad Šubajr.

To vše má prolomit hospodářskou blokádu uvalenou na jaře Západem. Ale byť by se i tento plán nějak zvrtl, přesto Mahmúd Abbás zůstává prakticky jedinou překlenovací autoritou mezi Palestinci.

K tomu navíc právě teď, v době druhého výročí skonu Jásira Arafáta, byl ustaven do čela „jeho“ Fatahu. Lze tak říci, že pomalu končí poarafátovské období prvotní nejistoty a karty jsou rozdány zřetelněji. Palestinský prezident ovšem není tím, kdo by Západu zobal z ruky a prosadil například uznání Izraele, jinak by ani širokou autoritu nezískal.

Jak to bylo v Mnichově

Na životní cestě Abú Mázina (tradiční arabský epiteton odkazuje na jeho prvorozeného syna, jenž zemřel v roce 2002) lze ilustrovat dějiny izraelsko–palestinských vztahů v druhé polovině 20. století. Narodil se v roce 1935 v Safedu v severní Galileji. Jeho rodné město bylo součástí britského mandátu až do 14. května 1948, kdy bylo v Tel Avivu vyhlášeno založení Státu Izrael. Stejně jako pro mnoho dalších palestinských Arabů a jejich rodin i pro Abbásovy se stalo toto datum osudným. Bezprostředně po izraelském oznámení z úst prezidenta Ben Guriona totiž napadla nový stát vojska…