Rytíř s houslemi pod bradou

V chodbičce vlaku stojí mladý muž s houslemi pod bradou. Mimo obraz se ozve otázka: „Tak co myslíte, Marku, co by tam mělo být teď?“ Houslista složí nástroj a zamyšleně se zahledí na ubíhající krajinu: „Teď by mě kamera měla sledovat, jak jedu z Indie do Evropy. My Romové přece pocházíme z Indie.“ Mimo obraz se rozhostí ticho. Pak se ozve hlas někoho, kdo se nejspíš musel dost ovládnout: „Dobře.“ A po chvilce: „Ale až v příštím filmu.“

Režírovat budu já

Takhle vypadá závěrečná scéna nového filmu režiséra Pavla Marka Houslový rytíř, který měl premiéru minulý týden a v programech je vedený jako dokument o geniálním romském houslistovi Marku Balogovi. Spíš je to ale dokument o společném úsilí bílého režiséra a romského hrdiny proniknout pod popisnost klasických medailonků a odhalit něco podstatnějšího o romské povaze a myšlení. Výsledná „romská vize“ je hodně jiná, než na co je místní divák zvyklý. A je to docela jízda.

Protagonista v úvodní scéně vysvětluje, že většina dokumentárních filmů o Romech je natočena neromskými tvůrci a Rom jim rozumí úplně jinak. Tam, kde bílí vidí rodinu projídající podporu, tedy typický nedostatek prozíravosti, romští diváci oceňují slušně vychované Romáky, kteří v duchu tradiční pohostinnosti uctí návštěvu ze Slovenska tím nejlepším, co zrovna mají. Marek Balog si proto přeje, aby…