Krocení splašeného basostroje

Deverova chyba smířila punk s virtuózními prstoklady.

Je to unikát. Dokonce i za hranicemi našeho českého rybníka. Můžete projíždět internetový myspace.com horem dolem, můžete si přehrávat domácí fonotéku zepředu dozadu, můžete až do úmoru vzpomínat, kde už jste to slyšeli – a nic.

Nic takhle zahraného na dvě naostřené baskytary a jednu tepající bubenickou baterii na 99,9 % nenajdete. Když si na koncert táborské Deverovy chyby zajdou profesionální muzikanti, i oni valí uprostřed masy škubajících se těl oči, nechápavě kroutí hlavou a snaží se marně pochopit, co že se to před nimi na baskytarových pražcích odehrává za orgie.

Zrychlit a držet tempo

Deverova chyba vznikla v roce 1997 v Táboře vlastně jako z nouze ctnost. Lokální kapelu Hodouškova chyba tehdy opustil kytarista Devera a osiřelé duo muzikantů jeho part zdánlivě nesmyslně doplnilo o druhého baskytaristu. Plánovali, že to bude jen chvilková zábava, jednorázové pobavení kámošů. Jenže hrají už devět let a na začátku listopadu vydali třetí desku nazvanou Club 59. Když chceme trio Cílek, Milhaus a Bedrič s něčím porovnat, tak s titány instrumentální a emoční muziky. Zvukem jsou nejblíže k legendárním Kanaďanům NoMeansNo, verva obou tyranů čtyř drátů připomíná Boba Wrighta z NMN či baskytarového mistra Lese Claypoola z amerických Primus. Nabízí se i vzpomínka na brněnský Dunaj: poněkud epileptická…