Vzácná Anna Fárová

„Kam jedeš, holčičko?“ ptali se zvědavě cestující na pražském Wilsonově nádraží. Samotné šestileté dítě ve vlakovém kupé nevídali často. „Do Paříže,“ odpověděla suverénně malá slečna a tazatelům spadla čelist. Nebylo to zdaleka naposledy, kdy budoucí kunsthistorička Anna Fárová (1928) někoho ohromila. Výstava, která právě teď probíhá v pražské Galerii Langhans, představuje osobnost, jejíž zásluhy, intelektuální vhled i mravní postoje nemají v dějinách české fotografie obdoby.

Dvě lásky na první pohled

Úvodní historka je docela příznačná. Anette Šafránková, narozená ve Francii českému diplomatovi a francouzské profesorce, měla dětství jak vystřižené z šestákového románku ze života intelektuální bohémy. Vzdělaná, prudce inteligentní a nadmíru zaneprázdněná matka dcerku od útlého věku drilovala ve francouzštině („cvičila mě jak opici“), zato city zrovna neoplývala. Světácký tatínek, který se přátelil s Janem Zrzavým, Bohuslavem Martinů a Josefem Šímou, od rodiny brzy odešel za novou láskou do Spojených států, v Evropě ale nechal rozsáhlou knihovnu a sbírku obrazů. Malá a pořád nemocná Anette vyrůstala obklopená uměním, hudbou a literaturou v několika jazycích, věčně pendlovala mezi Prahou a Paříží a skutečný domov nakonec našla v domku na pražském Spořilově, kde voněla posekaná tráva a v králíkárně dupali králíci. „Byla jsem otřískaná jak…