Tak kudy dál, ODS?

Místo spokojených oslav po superúspěšném roce je atmosféra v ODS napjatější než kdykoli předtím. Důvody jsou zřejmé. Díky trvajícímu neúspěchu ve snahách vyřešit současné bezvládí se jednotlivé názorové proudy ještě nedokázaly úplně zorientovat, které křídlo bude mít navrch. Víkendový kongres může naznačit mnohé. Pro nestraníky je ovšem podstatnější, jaký další směr na něm strana ohlásí.

Mezi Bormannem a Šloufem

Po zdaru v komunálních a senátních volbách ODS působila jako regionální strana bez centrálního vedení. Každá organizace slavila samostatně a Mirek Topolánek zmizel kdesi v zákulisí – tak přece nevypadá partaj, která vždy stavěla na obrazu sjednoceného týmu. O vzrůstajícím napětí svědčí i to, že šéf ODS se vrátil ke starým zvykům, kdy se utrhoval na novináře, nepřicházel na dohodnuté rozhovory a tu a tam žurnalistům posílal rozzlobené SMS. Už na první pohled se u něj střídá energická radost s vyčerpanou melancholií.

Mohlo by se říct, no tak co, prostě je přetažený. Ale věc není tak jednoduchá: tenhle muž má dělat rozhodnutí a kroky důležité pro chod celé země a stres či psychická nepohoda se může stát důležitou složkou v jeho rozhodování. Mirek Topolánek ví, že když nebude mít vládu s podporou sněmovny, vyrojí se lidé s chutí jít mu po krku. Ostatně Pavel Bém už v novinách prohlásil, že když Topolánek neuspěje, očekává jeho odchod. Proto také na kongresu bude kandidovat na post prvního místopředsedy, který by Topolánka po rezignaci nahradil.

Nehrozí, že právě kvůli této vidině šéf ODS raději kývne na nabídku Jiřího Paroubka zopakovat opoziční smlouvu nebo vytvořit velkou koalici? Faktem je, že ačkoli Mirek Topolánek evidentně cítí, že by to bylo špatně, na krok od uzavření tohoto spolku už jednou byl. Ale tenkrát mu to překazil Miroslav Kalousek, který těsně před podpisem dohody ODS–ČSSD ohlásil známou zprávu, že je ochoten vládnout se sociálními demokraty a s podporou KSČM. Řada občanských demokratů říká, že tímhle Kalouskovým tahem slezl šéf ODS hrobníkovi z lopaty, protože už při prvním náznaku spolupráce těchto dvou stran zaplavily centrum ODS desítky e-mailů, telefonátů a dopisů, které si nezadaly s reakcí, jež v KDU-ČSL smetla Miroslava Kalouska.

To by mohla být nejsilnější brzda pro případné oživení chuti jít do vlády s ČSSD, i když Topolánka podle svědků vnitrostranických debat postrkuje ke spolupráci s ČSSD jeho asi nejvlivnější poradce Marek Dalík. Prostořeký muž s nejasnými představami a záměry, který se před časem nepřímo přirovnal k Hitlerovu tajemníkovi Martinu Bormannovi, protože toho prý také všichni ve straně „nenáviděli“, a to proto, že „byl blízko k tomu Hitlerovi, protože mu Hitler věřil, a takový člověk je vždycky neoblíbený“. Zdá se, že se mezi ním a Topolánkem vytváří podobný vztah jako mezi Zemanem a Miroslavem Šloufem. Nejde o korupční kauzy, které zatím Dalíkovi nikdo nedokázal, ale o jakousi formu závislosti. Šlouf se stal pro Zemana tak nepostradatelný, že mu plánoval program dne bod po bodu, a to včetně času, kdy se měl potkat s manželkou.

Součástí věna

Velká koalice či opoziční smlouva je sice dnes méně pravděpodobná, ale ne nereálná. „Proč si myslíte, že jsme v Praze ještě nevytvořili jednobarevnou radu, i když tu máme většinu? Prostě se čeká, jak nejdéle to jde, jestli do vlády přece jen nepůjdeme s ČSSD, a pak by se součástí ,věna‘ stal i magistrát,“ popisuje atmosféru před kongresem jeden z členů pražské ODS.

Zkoušení terénu už zahájil Vlastimil Tlustý, který se v deníku Právo nechal slyšet, že by ODS měla na nabídku socialistů o podpoře menšinové vlády přistoupit. Na zasedání vedení strany to vyvolalo bouřlivou diskusi, protože to vnímali jako pokus o sešikování synů a dcer opoziční smlouvy před kongresem. Jinak řečeno: Tlustý chtěl vědět, jakou reakci jeho slova vyvolají. A aby měl svou pozici ještě silnější, nechal vypustit do médií zprávu, že už jednal na Hradě.

Mít Václava Klause za spojence je v ODS jistě terno. Tím spíše, že každý ve straně ví, jak by prezident spojení velkých partají uvítal. Nejen že by to rehabilitovalo jeho někdejší, dnes stále častěji zatracovaný tah jménem opoziční smlouva, ale posílilo by to i prezidentovy vlastní ambice na znovuzvolení.

Nicméně tlakem na velkou koalici se Klaus vzdaluje nezanedbatelné části „své“ strany. V útrobách ODS dokonce zaznívají takové rouhačské myšlenky, jako že by někteří členové nemuseli při prezidentské volbě pro Klause zvednout ruku. Tóny nespokojenosti dolehly už i na Hrad, takže prý poprvé v historii ODS hrozí, že Klaus nepřijede na kongres. A skutečně, hlava státu zatím odmítá dát straně jasnou zprávu, jestli přijede nebo ne. Může to ale být jen hra, jak straníky nervovat.

Třikrát a dost

Víkendový kongres nebude ani tak zajímavý, pokud jde o volbu vedení strany. Topolánek to má jasné a čeká se manifestační podpora. Boj o místopředsedy bude lítý, protože zájem je obrovský, ale ani to není pro nestraníky nijak významné. Mnohem důležitější budou projevy Mirka Topolánka, který bude muset svým kolegům ozřejmit, jaké tedy má plány a kde naopak staví hranice pro budoucí uspořádání. Možnosti řešení se mu stále zužují, vždyť lidovci prohlásili, že nebudou dělat nic proti vůli sociálních demokratů, a ti zase oznámili, že buďto bude exkluzivní dohoda mezi ČSSD a ODS, nebo spolupráce všech stran, tedy včetně KSČM. Jinými slovy: v nabídce Lidového domu je možná jenom vláda s Paroubkem, nebo definitivní posvěcení rudých.

Stále častěji se zmiňuje i jakýsi kompromis, tedy velká koalice okořeněná lidovci. ODS by se už nemusela bát nálepky, že něco tajně kutí se socialisty, a socialisté by se zase nemuseli lekat z toho, že by komunisté zůstali jedinou opoziční stranou. Byli by tam ještě zelení. Má si to ale Česko přát? Účast lidovců by možná zabránila změnám pravidel politické soutěže, ale určitě by nezachránila zemi před tutláním korupčních afér. Vždyť už dnes se o právo na kšeftíky hlásí spousta šíbrů kolem ODS i ČSSD. I nadále tedy platí, že všechna řešení politického klinče by neměla stát na vládní spolupráci těchto dvou velkých stran.

To už by bylo praktičtější co nejrychleji vyčerpat tři pokusy o sestavení vlády a vypsat předčasné volby. Ale dohady stranou, jsou to politici, kteří musí napsat srozumitelný scénář. A na víkendovém kongresu by měla vzniknout jeho srozumitelná kostra.

Tento komentář můžete zkusit vylepšit. Zapojte se do našeho experimentu WikiKomentář.respekt.cz.