Ortega už nešňupe Marxe

Po šestnácti letech stane Daniel Ortega opět v čele Nikaraguy. Zpráva o tomto výsledku voleb dnes vzruší málokoho. Pouze ti starší si vzpomenou, jak Ortegovi sandinovci svrhli diktaturu rodiny Somozů – a jak následně Nikaragua rozšířila vliv východního bloku na západní polokouli. A přece jde o významný návrat. Dnes je už sice jiná doba, ale na nedaleké Kubě stále vládne Fidel Castro a z Venezuely nově vyzařuje Hugo Chávez. Kam v této konstelaci Ortegova Nikaragua zamíří?

Revoluce potřebuje peníze

Když Anastasio Somoza de Bayle v roce 1979 utíkal z Nikaraguy, věřil, že ho ve Spojených státech spojenci přivítají s otevřenou náručí, a tak si s sebou na cestu vzal kromě zlata z Centrální banky i několik oblíbených papoušků. Jeho dynastie, ovládající ani ne pětimilionovou zemičku omývanou oceány, ztracenou v pralese a zmítanou přírodními katastrofami, měla trvat navždy. A kdo proti tomu něco měl, se zlou se potázal. To platilo po tři generace. Somozové skutečně nebyli žádní měkotové. Jejich diktatura byla provozována ve stylu Márquezových románů a tylo z ní několik málo rodin, potomků bývalých španělských kolonizátorů a kávových baronů. Nespokojenci byli zavíráni, mučeni a na různé způsoby likvidováni.

Země také rozhodně nevzkvétala. Dodnes je Nikaragua po Haiti druhou nejchudší zemí na západní polokouli, v níž dvě třetiny obyvatelstva žijí na hranici chudoby. Na počátku…