Dary, které vydělávají

Bylo to skoro jako při udělování Zlatého slavíka – spekulovat má smysl jenom o druhém místě. Nejštědřejším zdejším lidumilem se už potřetí v tříleté historii žebříčku Top firemní filantrop stala Nadace ČEZ. Balík rozdaných peněz z kasy státního energetického podniku překročil 200 milionů, což je o čtvrtinu víc, než dává druhý zdejší největší dárce – Česká pojišťovna. A každopádně dost na to, aby se člověk s úctou a respektem vypravil podívat, kde tihle rekordní dobrodinci sídlí a co jim v tom bohulibém rozdávání de facto z našich kapes vede ruku.

S Gabrielou v záběru

Vstup do sídla Nadace ČEZ na pražském Žižkově je dokonale utajen: náhodný kolemjdoucí by ty nenápadné dveře mohl považovat za druhý vchod do sousední vinárny Pod Viktorkou. Ani stísněné prostory v prvním patře nenasvědčují tomu, že tu má centrum nejbohatší nadace v Česku. Odlesk její slávy zasvítí jen z tapetově uspořádaných fotografií bývalé ředitelky a dodnes zřejmě hlavní mediální hvězdy Gabriely Bártíkové, někdejší mluvčí ministerstva vnitra v éře Stanislava Grosse. Fotogalerie na stěnách ji předvádí v „tisíci“ podobách, s postiženými dětmi, se skotačícími dětmi, s dětmi bez přívlastků… Občas se do záběru dostane i její někdejší šéf Stanislav Gross, třeba jak horlivě šlape na duhovém kole, jednom ze symbolů dárcovských aktivit Nadace ČEZ. O moc víc se z návštěvy vytěžit nedá, jediný přítomný člověk, koordinátor celostátních projektů Jan Vyskočil, je skoupý na slovo. „Nemám mandát se k práci nadace vyjadřovat. Stejně tu jenom posuzujeme, jestli mají projekty formální náležitosti. Jinak o všem rozhoduje správní rada.“

Osmá barva duhy

Ani současná ředitelka Lucie Speratová posléze v telefonu nejeví ochotu podělit se o zážitky z dobročinných aktivit a také odkazuje na lidi ze správní rady, kteří prý „tyhle věci“ vyřizují. Jména těchto zasvěcenců jsou zapsána v obchodním rejstříku a na první čtení neprozrazují nic zajímavého. Stačí však požádat vyhledávač Google o stručné životopisy a rázem je tu překvapení: stamilionovou charitu státního ČEZ neřídí odborníci z branže jako jinde, ale lidé, jejichž profesí je politika. Tak například jedním z „radních“ je Martin Vlasta: osobní tajemník bývalého premiéra Jiřího Paroubka (ČSSD), o nějž se nedávno začali zajímat policisté z protikorupčního poté, co jej bývalá náměstkyně na ministerstvu pro místní rozvoj obvinila, že ji – údajně na Paroubkův pokyn – nutil podpořit tunelářský projekt.

Další člen dobročinné správní rady Martin Ochvat je pro změnu tajemníkem současného premiéra Mirka Topolánka (ODS). Předseda nadační rady Karel Goldemund zase pracoval jako náměstek ministra financí Bohuslava Sobotky a podle novin patří mezi jeho „staré kamarády“ z Vyškova. Do půlky letošního roku byl radním i Aleš Cincibus, poradce ministra průmyslu Milana Urbana. A portfolio politicky zabarvených osobností doplňuje Jan Husák, lidovecký komunální politik a poslanecký čekatel, jemuž letos coby „čtyřce“ na jihomoravské kandidátce unikl mandát jen o vlásek. Pochybnosti vyvolává i angažmá jistého učitele na základní škole v Českých Budějovicích Františka Lusta, jehož Cibulkovy seznamy vedou jako důstojníka třetí správy StB, tedy komunistické vojenské kontrarozvědky.

Angažmá takto zaměřených lidí v charitativní nadaci státního podniku přináší řadu otázek. V respektovaných dobročinných organizacích tuzemska i zahraničí je totiž něco podobného prakticky vyloučené. Například Nadace O2 má ve správní radě třeba známého dětského psychologa Jaroslava Šturmu nebo bývalou ředitelku pražské organizace vozíčkářů Milenu Johnovou. Tyto osobnosti se alespoň při pohledu zvenčí zdají být garanty smysluplného výběru obdarovaných projektů. Naproti tomu členové správní rady Nadace ČEZ jsou lidé v neziskovém sektoru naprosto neznámí a nečitelní. Jaký prospěch tedy nadaci přinášejí a čím je ona přitažlivá pro ně?

Neubližujte mé rodině!

„Nevím, co sháníte, nezpovídejte mě z nesmyslů,“ reaguje podrážděně Paroubkův tajemník Martin Vlasta na prostou otázku, jak se do nadace ČEZ dostal. „Vím, o co vám jde – ublížit mně a mé rodině. A posloužit ODS.“ Pak to ve sluchátku klapne a telefon je hluchý.

Také sekretář premiéra a předsedy ODS Radim Ochvat je dotazem, co ho přivedlo do rady dobročinné nadace, zaskočen. „Nevím, s jakým záměrem o tom píšete… dostal jsem se tam na něčí doporučení. Čí, o tom bych nechtěl mluvit,“ říká. „Ale s Mirkem Topolánkem to nemá žádnou spojitost.“

Další členové správní rady jakýmkoli pokusům o kontakt vytrvale odolávají: buď neberou telefony, nebo odkazují na „styčného důstojníka“, místopředsedkyni rady a současně šéfku komunikace ČEZ s veřejností Soňu Křítkovou. Ani tu není lehké sehnat, a když se to nakonec po dvou týdnech podaří, jde o velmi upjatý rozhovor. „Členy schvaluje valná hromada, dozorčí rada a představenstvo ČEZ,“ odpovídá upravená blondýna na otázku, jak se současní členové ve správní radě ocitli. „V našich vedoucích orgánech sedí odborníci a oni moc dobře vědí, jaké odborníky nám mají doporučit“ (viz box Jinou cestou).

A jako takový není

Podívejme se blíž, kam dary z nadace putují. Část projektů nasměrovává ČEZ do míst, kde působí a chce si vylepšit pověst. Takto šla z letošních 209 milionů desetina obcím kolem Temelína a Dukovan – na osvětlení, chodníky, cesty… Nejvíc peněz proteče dlouhodobým projektem dětských hřišť, která nadace buduje v různých českých městech. Asi tak dvacet procent projektů, odhadem za čtyřicet milionů, má zásadní vliv správní rada.

I když z hlediska energetického kolosu je čtyřicet milionů stěží rozeznatelný obnos, viděno normálníma očima, a to i očima stratégů politických stran, je to hodně peněz. Tolik stála před volbami do Poslanecké sněmovny komplet kampaň menší strany – a půl kampaně strany velké. Připomeňme, že se pohybujeme na hřišti mocné společnosti, kterou zde vrcholní politici a znalci zákulisí (například bývalý lidovecký předseda Miroslav Kalousek) obviňovali z pokusů „řídit vládu“. Všeobecně je známo, že stát jde ČEZ na ruku – povolil například „privatizaci“ Severočeských dolů do jeho rukou nebo se mu podařilo prosadit daleko větší počet povolenek na vypouštění CO2 do vzduchu, než potřebuje. Soupiska politiků ve správní radě vyvolává obavy, zda se ČEZ pod pláštíkem dobročinnosti nesnaží svým státním ochráncům oklikou odvděčit.

Je třeba zdůraznit – přes všechny kličky radních a podivnosti jejich profilu zůstáváme zatím v rovině předtuch a podezření. Nadace musí všechny dary vykázat ve výroční zprávě, kterou zkoumá auditor. A ten na nic nezákonného zatím nepřišel – i když sám přiznává, že jenom „výběrově kontroluje úplnost a průhlednost částek a informací“. Tedy přeloženo do češtiny: všiml by si jen hodně okaté chyby v účtech a musel by mít zvláštní štěstí, aby ve stovkách projektů narazil na nějaký „cinklý“.

Jenže když se člověk pustí do zkoumání některých projektů důkladně, nemůže se pochybností zbavit. Tak například minulý rok přidělila nadace půlmilionový dar luxusní soukromé klinice Canadian medical care. Ta si za „charitativní příspěvek“ z Nadace koupila přístroje, na kterých teď vydělává. Její většinou zahraniční pacienti zaplatí za jedno takové vyšetření 1500–2500 korun. Klinika je spjatá s agentem StB a „šedou eminencí“ Stanislava Grosse Janem Obermanem. V jeho vile podle tisku Gross jednal o klíčových politických rozhodnutích. Pan Oberman byl také poradcem dalšího Grossova muže Jaroslava Tvrdíka v době jeho působení v ČSA. Pouto s rodinou někdejšího ministra vnitra a premiéra dokládá i to, že v budově kliniky donedávna sídlila agentura Denna Šárky Grossové. Chtěl Gross prostřednictvím Nadace ČEZ přihrát výnosný kšeft svému známému? To se nedozvíme. Nadace odmítá zveřejnit zápis, kdo o daru rozhodl a proč. „Zápis patří mezi interní dokumenty nadace,“ konstatuje Soňa Křítková, „a jako takový není zveřejňován.“

Jinou cestou

Nadace ČEZ od svého vzniku v roce 2002 kopírovala vývoj v jiných nadacích – v její správní radě seděli jednak manažeři ČEZ a jednak odborníci – a na dobročinnost dávala kolem 30 milionů korun. O dva roky později však do ČEZ nastoupil nový ředitel Martin Roman, rozpočet nadace stoupl šestkrát a spolu s tím se kompletně obměnila i správní rada. Na post ředitelky se vyhoupla zmíněná Grossova mluvčí Gabriela Bártíková (mimochodem odešla rok poté, brzy po Grossově politickém pádu). Podle Romanova předchůdce a prvního předsedy správní rady Nadace ČEZ Jaroslava Míla tím vyvrcholil tlak, který na nadaci vyvíjeli politici. „My jsme se snažili vytvořit transparentní systém rozdělování peněz,“ říká Míl. „Ale od začátku byly v nadaci tlaky na to, aby se peníze převáděly na projekty, které jsou podporovány vládními činiteli.“ Když se to nepodařilo, hledal prý kabinet jinou cestu, jak svůj vliv uplatnit. „Obsadili funkce ve správní radě náměstky ministrů a já jsem z toho vycouval,“ říká Míl.