Chorvatská smůla

Záhřeb má věru pech. Ze všech uchazečů o členství v EU je nejlépe připravený, to uznal i příslušný komisař Olli Rehn, ale zatím ostrouhá. Vyplynulo to ze středeční zprávy Evropské komise. Důvod? Po přičlenění Rumunska a Bulharska bude rozhodovací mechanismus na hranici únosnosti. Pohnout by s tím mohlo jen nepravděpodobné přijetí euroústavy, nebo širší většinové hlasování – i to je na delší debatu s otevřeným koncem. Máme před sebou ilustrativní obrázek faktu, jak účastí v EU roste váha menších států. Chorvatsko má 4,5 milionu obyvatel, což obnáší 0,9 % populace nadcházející sedmadvacítky.

Že by půlmiliardové společenství nesneslo rozšíření o 0,9 %? Háček je v tom, že v současné podobě Rady EU by Chorvatsko mělo nejspíše 7 hlasů z 321, což už je proporce téměř dvaapůlnásobná. Přitom Záhřeb je posledním uchazečem, u kterého rozhoduje pouze dobrá vůle v Bruselu, zatímco Bosna, Srbsko, Černá Hora, Makedonie i Albánie se potýkají se zásadními problémy. EU navíc netrpí přehnanou transparentností při ohlašování jízdních řádů rozšíření. Chorvati tak do Unie „pravděpodobně vstoupí ve střednědobém až dlouhodobém horizontu“, což lze přeložit i jako „na svatého Dyndy“.

Něco podobného se vznáší i nad Ankarou, s níž Brusel už vyjednává. V médiích se objevují formulace, že proces přijetí drhne, nicméně konkrétní představu poskytl deník FAZ: „Za rok uplynulý od 3. října 2005 byla dosud otevřena jen jedna kapitola, věda a výzkum, ale kvůli nedostatku vyjednávacího materiálu byla týž den opět odložena.“ To není zpráva o zemi, s níž se vážně počítá. Co se týče zmíněné transparentnosti EU, minulý týden k ní nejvíce přispěli úředníci španělského ministerstva zahraničí. V jedné z popelnic této instituce se totiž objevily důvěrné dokumenty ze summitu ve finském Lahti. Čtenáři španělských novin si tak přečetli nejenom o vztahu k Rusku (Chirac: Bezpečnost Evropy „podstatně závisí na Rusku“; Barroso: „Fundamentální“ vůči Putinovi je „zachovat klid“), ale i „tajnou“ analýzu situace na Kubě.