Uhlí, nebo domov

Horní Jiřetín opustili vyslanci Mostecké uhelné společnosti (MUS) a zanechali v srdcích usedlíků trvalou vzpomínku. Půl roku tady chodili od dveří ke dveřím a nabízeli místním odkoupení jejich domovů stojících na ložisku uhlí. Vyplatilo se to. Procento lidí ochotných ustoupit těžbě se zvětšilo, obec je rozvrácená, sousedé si nemohou přijít na jméno a zastupitelům přicházejí na mobily výhrůžné zprávy. V jejich řadách poprvé zasedli tři zastánci zbourání Jiřetína.

Semknutí a naštvaní

Jiřetínskou náves bičuje studený vítr a ohýbá mohutné stromy nedaleko místní fary. „K nám už neMUSíte, svůj dům neprodáme. Nedopustíme zbourání naší obce,“ říká nápis na farních dveřích. „Výsledek voleb potvrdil, co předtím řeklo referendum – tedy že většina zdejších odmítá těžařům svůj dům prodat,“ říká pan domácí Vladimír Buřt, architekt a jiřetínský zastupitel. Má pravdu. Zatímco však v referendu bylo proti bourání 96 procent hlasujících, ve volbách opačný tábor znatelně narostl: tři z jedenácti zastupitelů dnes podporují dohodu s uhlobarony. Velkou zásluhu na tom má právě skončená pětiměsíční kampaň MUS. Během ní, navzdory rozhodnutí radnice nejednat o odkupu, klepali místním na dveře zástupci těžařů a přesvědčovali je, aby své domy prodali. „Dělají to úplně stejně jako komunisté. Zaplatí několik lidí, aby rozvrátili celou vesnici. A někteří opravdu bláhově věří,…