To sladké slovo Kosovo

Představte si, že se v České republice přijímá nová ústava. A podpoří ji všichni – od ODS přes ČSSD, lidovce a zelené až po komunisty i neblahé paměti sládkovce. Tak něco podobného se stalo v Srbsku. Drtivá většina zúčastněných voličů schválila ústavu, kterou společně prosazovali jak vládnoucí koalice, tak demokratická opozice, tak socialisté Slobodana Miloševiće, a rovněž i šovinistická Srbská radikální strana. V srbských politických dějinách nevídaná shoda názorů. A co k tomu stačilo? Jediné slovo: Kosovo.

Hlasujte, ať Priština neslaví

V preambuli srbské ústavy se píše, že Kosovo je integrální součástí Srbska a že srbské právo má primát vůči právu mezinárodnímu. Po pravdě řečeno, jakákoli preambule srbské ústavy nezmění ani ň na rozhodování mezinárodního společenství o budoucnosti Kosova, ale to nikdo z bělehradských politiků před voliči nepřizná. Stejně jako hrozbu, že ona „kosovská“ preambule může těžce zkomplikovat srbskou cestu do Evropské unie, protože tam je nutno uznat primát evropského práva nad domácím. Voliči totiž mají dobrý pocit, že Kosovo i dík jejich hlasům zůstane součástí Srbska, ať si kdesi v dalekém světě rozhodnou, co chtějí. Díky oné „kosovské“ preambuli se podařilo dostat k urnám dostatek unavených a znechucených srbských voličů.

Přiznejme si, že ústava není mimořádně atraktivní téma. Přijmout se ovšem musela –…