Připomeňme si

Strom porazit, oloupat nebo namořit, prostě zabránit kůrovci vyletět a napadnout stromy v okolí. To byl ještě nedávno hlavní plán správců šumavského národního parku. Plán, jemuž dominovala především těžba. Jenže s novým vedením se už tři roky po sobě ukazuje, že příroda si i s přemnoženým kůrovcem může poradit sama a že masivní kácení stromů není zdaleka tak nutné, jak si bývalý šéf parku spolu s lesníky myslel.

Lýkožrout se na Šumavě především díky deštivým létům nepřemnožil už pět let, přesto se ještě v „klidných“ letech snažilo bývalé vedení vytěžit co nejvíc stromů. Popud ke změně přístupu vzešel ze zprávy, kterou na jaře roku 2003 vypracovali experti Světového svazu ochrany přírody. Prohlásili v ní, že Šumava přestala splňovat mezinárodní kritéria pro národní parky, a doporučili urychleně kácení stromů zastavit. Novým šéfem šumavského národního parku byl jmenován ekolog Alois Pavlíčko, který zcela změnil taktiku svých předchůdců. Lesníci dnes zkoušejí ponechat lesy samovolnému vývoji, zasahují jen v některých oblastech. Z jejich statistik plyne, že v roce 2004 se kvůli kůrovci vytěžilo více než 44 tisíc kubíků dřeva, loni 38 tisíc, letos k polovině září 17 tisíc kubíků. Přestaly létat helikoptéry do první zóny parku, přestalo se kácet v unikátních zbytcích horských pralesů a stromy se přestaly stříkat insekticidy.

Dozvuky těžebních zásahů ale přetrvávají dodnes. &„…