Mlčeti je zlato

Když na veřejné scéně pracuje politik nezatížený nějakým skandálem nebo „kauzou“, je to skvělé. Jana Hybášková, šéfka Evropských demokratů, disponovala důvěryhodností a autoritou, kterou jí předsedové zdejších partají mohli jen závidět. Její varovné proklamace o nutnosti boje s korupcí zněly naprosto upřímně. Proto zarazilo její předvolební oznámení, že jí vyslanci občanských demokratů nabídli obchod: když dá ODS třímilionový úplatek, ministerstvo financí za to její straně vyplatí patnáctimilionový státní příspěvek za volby 2002 zadržovaný už léta pod různými záminkami vládnoucí ČSSD. Coby osnovatele úplatku Hybášková zmínila ministry Vlastimila Tlustého a Jiřího Pospíšila. Jenže ani u jednoho nepředložila důkaz. A křivé obvinění, to už je vážný šrám na pověsti.

Chování paní předsedkyně je naprosto nepochopitelné – nemohla si přece myslet, že by jí obvinění jen tak prošlo. Jana Hybášková svůj výstup vysvětluje tím, že je prý „povinností politika ihned informovat veřejnost“. To je ale nesmysl. Povinností je informovat policii a snažit se s její pomocí korupčníky odhalit. Několikatýdenní čekání paní Hybáškové s oznámením na vrchol předvolební kampaně působilo naprosto nedůvěryhodně a vzbuzovalo podezření, že šlo prostě o pokus poškodit konkurenci.

Předsedkyně teď nahlédla, že trvat dál na prázdném obvinění je neudržitelné a omluvila se. I tím však vyvolala rozpaky. Přesněji řečeno faktem, že se omluvila jen ministru Pospíšilovi, a ne Tlustému. Byť je šéf spravedlnosti nepochybně větší sympaťák než jeho kolega z financí, omluvu si zaslouží oba. Když se tak nestane, SNK ED zřejmě postihne vážnější odliv voličů, než byl ten, co zakusila v Praze při komunálních volbách.