Česko inspiruje Balkán

Dům ve dvoře nese stopy kulometné palby, místo oken v patře zejí jen díry, dveře jsou zazděné. Vchod do vedlejší budovy střeží dva sloupy s hlubokými brázdami po kulkách, na zdech jsou patrné rýhy po střepinách granátů. Je konec října, jsme v bosenském Mostaru blízko frontové linie nejkrvavější občanské války konce 20. století. Domy – či spíše jejich ruiny – patří nezávislému kulturnímu centru Abraševič, do kterého přijíždí český dramatik a režisér Miroslav Bambušek, aby s místními herci připravil premiéru své nové hry Stanica Titanic. Jejím tématem je tragédie zdejších lidí, reflexe děsivé války a objevení přirozené katarze.

Alespoň hasiče jsme sjednotili

Bosenský Mostar dnes může nezasvěcenému pozorovateli připadat jako šťastné město. Turisté se prochází po zrekonstruovaném starém mostě, pochutnávají si na ražniči a kupují všelijaké nesmysly. Místní vypadají blahobytně, nosí pěkné šaty, jezdí v západních autech (pravda starších), brebentí do mobilů a pokuřují v kavárnách levné cigarety. Stále jsou ale vidět děsivé válečné ruiny a okolní kopce jsou pořád zčásti zaminované. Že je všechno v pořádku, je jen povrchní iluze.

Nedaleko mostu má malý obchod padesátiletá bosenská Muslimka Esma. Mezi cetkami a různými fetiši leží podomácku rozmnožené DVD s nápisem War in Mostar. Je na prodej. Přinesu si laptop a DVD pouštím přímo v obchodě. Esma už film prodává několik…