Tři Brňáci ve člunu reality
Potkali se na vysoké a během nocí probdělých u blikající obrazovky počítače v rodném Brně snili, že jednou vymyslí hru, která bude mít úspěch po celém světě. Vyšlo to.
Potkali se na vysoké a během nocí probdělých u blikající obrazovky počítače v rodném Brně snili, že jednou vymyslí hru, která bude mít úspěch po celém světě. Vyšlo to.
Najít si cestu k zakladatelům vývojářského studia Plastic Reality není zrovna snadná záležitost. Na jejich webových stránkách je k nalezení jen e-mail a lidé kolem nich tajuplně naznačují, že „plastici“ se s nikým moc nebaví. Že by tři brněnští vynálezci nové hry El Matador, která se jako jeden z mála českých počítačových výtvorů probojovala do světové špičky, tak brzy stačili zpychnout? Jak za pár dnů vychází najevo z elektronického vzkazu, nejedná se o aroganci, ale spíš skromnost. „Matador není zase až takový trhák, aby z nás měly být nějaké mediální celebrity,“ píše šéf Plastic Reality Petr Smílek (31). Nakonec ale souhlasí s návštěvou a druhý den už nás vítá ve svém podkrovním bytě nedaleko brněnského centra spolu s přítelkyní a dvěma společníky – Janem Bulínem a Petrem Sovišem.
Příběhy trojice kamarádů jsou si v mnohém podobné. Své první uhranutí světem nul a jedniček si prožili po revoluci nad klávesnicí „slušovických“ počítačů IQ 151. Pak přišly kroužky programování, soutěže, noci před obrazovkou a léta studia na vysoké škole, obor informatika – výpočetní technika. Plastic Reality vznikla už na konci studií: od rodičů si každý půjčil pětadvacet tisíc a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu