Bořitel státu Jiří P.

Česko je ve stavu ohrožení. Nepochybně silné prohlášení, když za humny nečíhá žádné vojsko, nikdo nechce zabrat naše území a ani nás nesužuje přírodní živel. Přesto v jistém ohrožení je. Problém paradoxně není ani tak v tom, že se tu propojily politické a státní kruhy s kriminálníky, ale v tom, že se to vůbec neřeší. A to nemůže skončit jinak než velkým průšvihem. Mimochodem, podle ústavních pravidel nastupuje stav ohrožení i tehdy, když jsou „ohroženy demokratické základy“. A ty teď jsou, nebo ne?

Puč nebude, sorry

Podle bývalého předsedy vlády Jiřího Paroubka nepochybně ano. Svědčí o tom jeho reakce na čerstvý odchod poslance Michala Pohanky z klubu ČSSD. Paroubek prohlásil, že jeho ještě nedávno stranický kolega je vydírán, zastrašován a „tento postup je organizován některými bezpečnostními složkami, které pracují na základě zadání Občanské demokratické strany“. Téměř stejná slova použil historik Eberhard Jäckel v knize Německé století při popisu praktik a úkolů SS při Hitlerově převratu. „Náleželo jim zajišťování vnitřní bezpečnosti státu… a bylo na ně převedeno i potlačování politických protivníků.“

Buduje se tedy v Česku nová diktatura, která stojí na politické policii? Jestli to tak je, je skutečně načase vyhlásit ohrožení státu. Problém je ale jinde. Politici se bojí slova lež, a proto opatrně říkají „používáte…