Zákon krotí stadiony

Říká si Klaun a rvačky už pověsil hřebík – má ženu, děti a třicítku na krku. Ale Slavii je věrný dál a v partě tvrdých fotbalových fanoušků zvaných ultras se cítí stále jako doma. Koneckonců strávil s nimi patnáct let života. A nevěří, že by někde mohla být lepší zábava. I když teď to už bude otázka: nový zákon zpřísňující tresty za fotbalové násilí má otevřít české stadiony i běžným lidem a přiblížit jejich atmosféru vyspělé Evropě.

Géniové z Mostu

Je to tvrdé. Za trestný čin spáchaný v souvislosti s fotbalem mohou teď zdejší fanoušci skončit až na tři roky ve vězení nebo mohou dostat doživotní zákaz návštěvy jakékoli sportovní akce. To spolu s povinností každého prvoligového klubu instalovat na stadionu kamerový systém staví stadionové násilníky do mnohem riskantnější pozice než kdykoli předtím. Záměr nového zákona je jasný: udělat konečně ze zdejších fotbalových svatostánků místa, na kterých bude policie schopna udržet pořádek a slušnost. To je v místních poměrech novinka. V devadesátých letech se stadiony proměnily v základny pravidelné kolektivní agrese a ten, kdo nechtěl riskovat zranění či hnus ze skandovaného rasismu, na fotbal prostě nechodil.

Účinky nového zákona si divocí přátelé sportu „vyzkoušeli“ už během posledního pražského derby mezi Spartou a Slavií počátkem října na Strahově. Během zápasu se z tlampačů pravidelně ozývalo upozornění, že vládnou nová přísná pravidla a že by si tudíž výtržníci měli dát opravdu pozor. Sparťanský kotel si ale nedal říct. Proto se před ním sešikoval kordon policejních těžkooděnců a po kratším výhrůžném nácviku formací (při němž si šéfové akce vytipovali nejagresivnější jedince) vtrhli muži zákona dovnitř jako bouře. Masu lidí rozrazilo beranidlo obrněných těl a specialisté během chvilky doslova vyzobli několik nejagresivnějších milovníků fotbalu. Stejně rychle se pak ulička zavřela a kordon se vrátil zpět za plot – i s ulovenými chuligány. Obviněno bylo celkem sedm zadržených – z výtržnictví a útoku na veřejného činitele. Všem hrozí dva roky vězení.

Jak už bylo řečeno, velkým pomocníkem nového zákona jsou nové kamery. Díky nim může policie dokumentovat násilí na tribunách a poznává tváře nejhorších výtržníků. Ale protože systém nedokáže zachytit zvuk, nelze ho použít k potírání rasismu. Starost o to, aby při utkání publikum neuráželo sportovce kvůli barvě kůže, tudíž stále leží převážně na samotných klubech. Některým se to daří, některým méně. Do druhé skupiny patří například fanoušci severočeského Mostu, kteří v boji za rasovou čistotu hučí i na své vlastní hráče tmavé pleti. Neoblomil je ani fakt, že právě díky těmto zahraničním posilám se jejich tým před dvěma roky poprvé po sto letech probojoval do první ligy.

Jiný nemáme

Jádro fandů, pro které je dobro klubu nadevše a navštěvují každý zápas, není těžké najít. Ultras mají své webové stránky, na kterých se chlubí povedenými „choreografiemi“, tedy papírovými logy a nápisy, které celý kotel během zápasu zvedá nad hlavu. Zájemce tu najde i fandovské zážitky z výjezdů na zápasy. Po poslání e-mailu s prosbou o kontakt na někoho z nich přichází během dvou dní od webmastera mobilní číslo. Vašek (23) navrhuje setkání v jedné z pražských pivnic. Na schůzku s sebou přivádí i staršího kolegu, v úvodu zmíněného Klauna. Štíhlý krátkovlasý kluk fandí od puberty, vymýšlení a výroba choreografií na zápasy mu zabírá většinu volného času. Absolvoval učňák, teď se živí jako správce ve škole. Klaun je zedník a na fandovské kutění s kolegy už nemá kvůli rodině tolik času jako dřív, když byl chuligán. Co ho vlastně vedlo k tomu, aby se na smluveném místě sešel s ostatními a pokusili se navzájem přizabít? „Byl jsem mladej a chtěl jsem bejt důležitej. Patřilo to k tomu. Teď, co mám děti, jsem s rvačkama skoncoval,“ říká Klaun, který dnes funguje jako prostředník mezi tvrdým jádrem a zbytkem ultras.

Kluby se svým kotlem komunikovat musí, za jakékoli problémy, které fanoušci na stadionu způsobí, bývá fotbalovou federací trestán klub. „Fandit bez incidentů je i v našem zájmu. Jde nám hlavně o klub, aby postoupil a neměl problémy kvůli pokutám a zákazům,“ říká Václav, podle kterého se atmosféra na stadionech lepší, protože se tu začíná fandit „jako na Západě – lidi čím dál víc přispívají aktivně, pomáhají vytvářet chorea, dávají na materiál a baví se“. Oba fanoušci se shodují v tom, že pro lidi, kteří se na fotbale perou, je zpřísnění zákona znatelná komplikace. Pokud by totiž nějaký rváč chodil na stadion dál i po soudním zákazu, riskuje rovnou vězení. „Otázka je, jak dlouho bude policie nové paragrafy využívat, a taky aby zákazy nedostávali lidé, kteří se bez vlastního přičinění jenom ocitnou blízko rvačky,“ míní Klaun.

Ohledně rasistických nadávek se na fotbalových stadionech žádná revoluce nechystá. Podle Klauna nejsou rasistická hesla jen doménou mladých hooligans nebo ultras, ale na hráčích tmavé pleti si často vylévají vztek i padesátníci s pivem v ruce. „Černoch je na fotbale nejsnazší oběť. Nikdo přece nemá rád přistěhovalce, protože berou lidem práci. Tak si to lidi vylejvají na fotbale na něm,“ říká Klaun, který se prý už polepšil. A co ho vlastně pořád přitahuje na zdejším špatném a do morku zkorumpovaném fotbale? „S korupcí je to problém,“ říká Klaun. „Dělali jsme i transparenty, abychom na to upozornili, ale nemá to cenu. Nic nezmůžem. Takový je prostě český fotbal. A my jiný nemáme.“