Ve hvězdách
Před 115 lety se narodil prototyp diktátora, jaké v dnešní Latinské Americe už nenajdeme – ryze prowashingtonský antikomunista brutálního ražení. Rafael Leónidas Trujillo stále připomíná, jak vypadal kontinent ještě před málo desítkami let.
Jeho konec znají filmoví fanoušci ze snímku Den pro Šakala: budoucí pachatel neúspěšného atentátu na de Gaulla „trénoval“ mimo jiné na dominikánském diktátorovi. A byť Šakalův podíl stvořila autorská licence, celuloidová smrt kulkou odpovídala realitě onoho 30. května 1960. Jeho cesta k tomuto konci byla ovšem méně spektakulární a začala 24. října před 115 lety. Tehdy se narodil Rafael Leónidas Trujillo, prototyp diktátora, jaké v dnešní Latinské Americe už nenajdeme – ryze prowashingtonský antikomunista brutálního ražení. Trujillo stále připomíná, jak vypadal kontinent ještě před málo desítkami let. Trvající zájem o tuto zkušenost dokládá i letošní vydání českého překladu románu Kozlova slavnost, ve kterém diktátora před deseti lety vylíčil Mario Vargas Llosa.
Trujillo vzešel z chudých poměrů mulatské rodiny. Začínal jako telegrafista, poštovní úředník a hlídač, ale v letech 1916–24, kdy Dominikánskou republiku vojensky obsadily USA, vstoupil do Národní gardy, cvičené americkou námořní pěchotou, a rychle postupoval na hodnostním žebříčku. V roce 1930 svrhl prezidenta Vásqueze a sám se postavil do čela státu, který měnil ke svému obrazu. Když hurikán poničil metropoli Santo Domingo, diktátor navrhl plán moderní přestavby a město přejmenoval na Ciudad Trujillo. Nejvyšší hoře v zemi udělil název Pico Trujillo. Jeho sochy zaplavily republiku. A školáci začínali každý den modlitbou za „Boha, vlast a Trujilla“. Tajná policie věznila, mučila a zabíjela opozičníky. Ale Trujillo nebyl blázen ani fanatik, spíše brutální mesianista.
Ruth Bondyová, historička holocaustu českých Židů, píše, že jejich zástupci ještě na podzim 1939 jednali o osídlení 25 tisíc akrů v Dominikánské republice, „které seňor Trujillo nabídl laskavě zdarma“. Diktátor uděloval evropským Židům víza i v době, kdy liberální svět stavěl barikády kvót. Nedělal to z altruismu, ale proto, aby středostavovští Evropané postavili jeho zemi na nohy. Vždyť vyzýval k příchodu i španělské republikány po prohrané občanské válce. Někteří historici tvrdí, že Trujillo, ač sám mulat, chtěl touto cestou „vybělit“ populaci své země. K tomu měl přispět i tzv. petrželový masakr, kdy vojáci – pod záminkou, že vláda sousedního Haiti podporuje dominikánský exil – pobili 20 tisíc černých Haiťanů sklízejících v Dominikánské republice cukrovou třtinu. Své frankofonní oběti identifikovali jednoduše: smůlu měli ti, kdo nedokázali vyslovit správné španělské „r“ ve slově perejil (petržel).
Trujillo modernizoval Dominikánskou republiku za cenu brutality a o jeho odkazu se v zemi dodnes vedou spory. Je paradoxní, že tohoto kovaného antikomunistu nechali exiloví příbuzní pochovat na pařížském hřbitově Père-Lachaise, kde leží francouzští komunardi.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].