Romský problém českých médií

Představte si, že ráno otevřete noviny a přivítá vás titulek Žid okradl souseda. Udělalo se vám mdlo ze vzpomínky na goebbelsovské Německo? Pro znechucení netřeba chodit tak daleko. Podobná slova zaznamenáte u ranní kávy či večerních zpráv i dnes. Do české žurnalistiky se totiž nepozorovaně vrátil problém, který se už zdál být minulostí. Referování médií o Romech znovu trpí vážným nedostatkem inteligence a slušnosti.

Není divu, že v překotných proměnách počátku 90. let potřebovali čeští novináři nejdřív pár let času, aby se naučili západním způsobům a korektnosti. Pár nepsaných pravidel se tu ale nakonec ujalo: uvádět v článcích etnický původ má smysl tehdy, pokud píšeme o Romech jako etniku či sociální skupině, obětech (eventuálně vinících) rasismu, nebo chceme-li zdůraznit handicap, který musel dotyčný na své cestě překonávat. Napsat ovšem „Rom ukradl kus drátu“ je nejen irelevantní informace (asi jako „Lesbička se vybourala na motorce“), ale v druhém plánu také zákeřná neslušnost, která mocně napájí rasistické stereotypy. Čeští novináři to časem pochopili: například referování o povodňových krádežích Ondreje Boldiho, překřtěného médii na „supa z Karlína“, mělo sice hodně daleko k dokonalosti, ale pachatelův romský původ většina novinářů nezmiňovala. Dnes je to kupodivu horší.

U Romů hořela kůlna. Romové zbili policistu na služebně. Návštěvníci baru Kruhák v Oseku ruší noční klid – jedná se vesměs o místní Romy a různé pochybné existence. Policisté zatkli gang romských pasáků. Tohle je jen pár titulků a citátů z poslední doby. Nenajdete je zdaleka jen v bulváru nebo deníku Právo, ale i ve veřejnoprávních médiích nebo MF Dnes. Ani Radiožurnál nemá dost vkusu na to, aby mu došla nevhodnost titulku „Romská otázka“, z landovských devadesátých let se v plné parádě vrátila také chuť líčit ozbrojené útoky neonacistů, které si Romové nenechají líbit, jako „válku“ dvou problémových znepřátelených skupin (co je nám slušným lidem do ní, že).

Takový návrat zpět nemusí být nutně projevem nové vlny rasismu, spíš stvrzením bulvarizace českých médií, která svým čtenářům prodávají strach z romských ghett a konfliktů, které z nich můžou v budoucnu vzejít. Řešením samozřejmě není národnostní souvilosti soužití v českých městech nějak úzkostlivě tajit, ale média by si měla stanovit jasná pravidla, jak a kdy je reflektovat. Špatná slova všechno jen zhorší.