Reformátoři v Tbilisi to rádi horké

Gruzínský příběh posledních desetiletí nemá v rámci postkomunistického světa obdoby. Jedna z nejpříjemnějších republik Sovětského svazu dodávala tradičně zbytku státu elitní lidi a elitní vína. Po rozpadu SSSR se však ponořila do občanské války a téměř úplného rozkradení – pod vedením mezinárodně oblíbeného Gorbačovova ministra zahraničí Ševarnadzeho a za asistence ruských „mírových“ sil. V roce 2003 se ale k moci dostal Michail Saakašvilli a spolu s ním i nespoutaná ambice stát se součástí Západu. Radikální ekonomické změny za jeho vlády mají šanci stát se stejnou značkou jako estonské nebo v posledních letech slovenské reformy. Pokud přežije právě probíhající konflikt s Ruskem a stejně razantně jako daně či podniky dokáže reformovat i zdravotnictví či sociální politiku, čeká jej nevídaná budoucnost.

Všechno kromě svědomí

Saakašvilliho zatím není možné vinit v hospodářské politice z polovičatostí. Za dva a půl roku od nástupu do funkce dokázala jeho administrativa zásadně změnit daňový systém, liberalizovat zahraniční obchod, rozběhnout privatizaci a lákat investice. Dnes má Gruzie 20% daň z příjmu pro podniky a 12% daň z příjmu pro jednotlivce. To dohromady dělá jedny z nejnižších sazeb v Evropě i postkomunistickém světě. Od září tohoto roku země téměř zrušila dovozová cla a má spolu se Singapurem a Hongkongem jeden z nejliberálnějších obchodních režimů.…