Mizerie není nikde košer

Kubánská literatura má v českém prostředí své pevné místo. V posledních letech zde vyšly knihy několika mladých spisovatelek žijících v exilu (Jako tvůj posel Mayry Monterové či Každý den nic Zoé Valdésové), skvělé črty z castrovské reality Důkazy spojení od novináře a disidenta Raúla Rivery, nebo Studené povídky „kubánského Kafky“ Virgilia Piñery. Nyní se může český čtenář seznámit i s jednou z nejsilnějších kubánských výpovědí o mizerii lidské existence, s knihou jež dokáže zatřást se všemi jistotami včetně té, že lidé jsou lidé, a nikoli podlí démoni. S knihou Boarding Home, kterou napsal exulant totalitních i demokratických režimů Guillermo Rosales.

Před démony se nedá emigrovat

Syn z dobré rodiny, který se měl stát diplomatem, ale ani ne v patnácti letech začal pracovat v mládežnickém časopise a učit negramotné rolníky v tropických horách číst a psát. Plamen revoluce tehdy lidi políbené múzou přitahoval svým poetickým nátiskem jako můry. Mladý Guillermo miloval literaturu, četl Prousta, Hemingwaye, mužnou sílu mu dodávaly myšlenky na rovnost a bratrství. Navíc byl nadaným fabulátorem a měl pevný cíl: stát se spisovatelem. Jenže všechno se to nějak zvrtlo. Když se s rodiči diplomaty v roce 1965 dostal do Prahy, začalo být jasné, že jeho nadání je možná vykoupené či umocněné jeho duševní nemocí. Sovětští specialisté konstatovali, že by mohlo jít o schizofrenii…