Konec starých senátních časů
Horní komoře hrozí ztráta těžce dobývaného vlivu a přesun do definitivní bezvýznamnosti. Opouštějí ji některé silné nezávislé osobnosti, které mu vtiskly tvář.
Za prvních deset let od narození se „nechtěné dítě“ české demokracie jakžtakž postavilo na nohy a už ho začíná ovlivňovat nadcházející puberta. Opouštějí ho některé silné nezávislé osobnosti, které mu vtiskly svou tvář, jako rektor Palackého univerzity v Olomouci Josef Jařab nebo bývalý předseda Českého statistického úřadu Edvard Outrata, křeslo nemusejí obhájit Petr Pithart, Helena Rögnerová nebo Soňa Paukrtová. Na jejich místo kandidují lidé z komunální politiky neznámí za hranicí okresu a většinou spjatí s dvěma nejsilnějšími stranami. Sedmdesát procent lidí, kterým Senát zrovna neučaroval, to možná ani nezaznamená. Ve hře je ale daleko víc než výměna garnitur. Pokud občanští a sociální demokraté složí dohromady ústavní většinu, zvyšuje se pravděpodobnost nové opoziční smlouvy a účelových změn ústavy. A kdyby ODS dosáhla na prostou většinu, dá se očekávat, že i doposud autonomně jednající straničtí senátoři podlehnou tlaku z centra na jednotný postup. V každém případě horní komoře hrozí ztráta těžce dobývaného vlivu a přesun do definitivní bezvýznamnosti. Podobné obavy, které před šesti a osmi lety vynesly k vítězství v senátních volbách tehdejší čtyřkoalici a řadu nezávislých osobností, dnes buď málokoho vzrušují, nebo nikdo nemá sílu je zvednout jako politické téma.
Chceme ústavní většinu, ale pššt
Jak na tom tedy jednotlivé strany jsou? Sociální demokracie…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu