Kim, Bomba a co dál

Měla to být zpráva, která ohromí svět. Ve skutečnosti vládne spíše znejistění. Severní Korea se začlenila do jaderného klubu. Ne řečmi a již tradičními výhrůžkami, ale „regulérní“ vstupenkou – pokusným atomovým výbuchem. Nejde teď o to, že by severokorejské rakety ohrožovaly Západ. Jde spíše o to, že tato situace ohrožuje citlivý region. A nikdo nemá recept, jak z toho ven.

Pchjongjang není Dillí

Jaderný klub je druhý nejuzavřenější po Radě bezpečnosti OSN a desítky let s členy RB splýval. Z jejího rámce oficiálně vykročil až před osmi lety, když svůj test provedla Indie. Bylo to rovněž poprvé, kdy své ambice takto veřejně stvrdil nesignatář Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Zpravodajské služby byly tehdy zděšeny a CIA to považuje za jedno ze svých čtyř největších selhání (k dalším „kiksům“ chronologicky řadí nečekané napadení Izraele v roce 1973, 11. září 2001 a blamáž se zakázanými zbraněmi Saddáma Husajna z roku 2003). Ale brzy poté – po pákistánském pokusném výbuchu – bylo jasno. I na Indickém poloostrově může úspěšně zavládnout podobná rovnováha strachu, v jejíchž jistotách vyrostly dvě generace Evropanů, rovnováha kontrolovaná racionalitou indického i pákistánského vedení.

Ale co Severní Korea? Chování státu, který platí za symbol iracionality, temnoty i brutality vůči vlastnímu obyvatelstvu, je nevypočitatelné i pro špičky CIA, byť samotný test – na rozdíl od Indie v roce 1998 –…