Jak dospět v radikála

Hledáte v Česku galerii financovanou z veřejných zdrojů, ve které se budete cítit jako v respektované západoevropské instituci? Pak musíte do Galerie hl. města Prahy (GHMP). Pouze jí se daří soustavně, vyváženě a kvalitně prezentovat jak naše současné umění, tak tvorbu autorů minulého století, ke kterým má kunsthistorie stále velký dluh. Výmluvně to dokládá její čerstvý projekt věnovaný malíři Rudolfu Kremličkovi (1886–1932).

Je důležité míti Srpa

Se srovnatelnými akcemi se můžeme pravidelně setkat jen v Galerii Rudolfinum. Jenže zatímco ta funguje jako síň, která nepečuje o sbírky a „jen“ připravuje výstavy, GHMP se stará o depozitáře, několik budov a ještě nakupuje umění (na což ale v posledních letech nemá peníze). Když se člověk snaží dopátrat, proč se podobných počinů nedočkáme třeba od Národní či Moravské galerie, které je mají v popisu práce, bude se pochopitelně ptát na peníze. GHMP má roční rozpočet zhruba 60 milionů, Národní galerie o 200 milionů vyšší. I přes daleko náročnější provoz NG to asi úplně o penězích nebude. Spíš o lidech. Třeba o Karlu Srpovi, kurátorovi a od loňska i šéfovi GHMP. Když galerie hledala, kým nahradit svého ředitele Jaroslava Fatku, přesluhujícího ještě z dob před listopadem, nemohla si vybrat lépe. Takhle zapálené zaměstnance v jiných galeriích nemají.

Na to, že je Srpovi devětačtyřicet, toho stihl hodně. Výstavy a…