Ve hvězdách

Kdo za to může, rozkvetly růže. Verš Ivana Martina Jirouse, čerstvého laureáta Seifertovy ceny, výstižně padne na jeden právě uzavřený, leč v obecné rovině aktuální příběh. Tokijská růže. Nevíme přesně, kdo to byl. Jisté je, že za druhé světové války žena známá pod touto přezdívkou anglicky šířila z tokijského rádia japonskou propagandu. Jisté je rovněž, že Američanka, která pak byla coby Tokijská růže odsouzena za zradu, zemřela předminulé úterý ve věku 90 let. Vše ostatní je interpretace. Podobně jako u příběhů některých lidí ocitnuvších se na Guantánamu, kteří se do protiteroristického soukolí dostali neblahou shodou okolností.

Ikuko Toguri byla dcerou japonských přistěhovalců, kteří si chtěli splnit svůj americký sen v podobě hokynářství. Narodila se v Los Angeles 4. července 1916, skoro symbolicky na 140. výročí nezávislosti. V roce 1940 získala univerzitní diplom v oboru zoologie a následující léto zavítala za svou nemocnou tetou do Tokia. Jenže přichází útok na Pearl Harbor a cesta zpět se uzavírá. Ikuko odmítne nabídku japonského občanství, čímž se zařadí do nepříznivé kategorie cizinců ve válečném přídělovém systému. Navíc umí jen bídně japonsky, a tak přijímá džob v propagandistickém vysílání pro americké vojáky. Co jim říká? V podstatě jen banality: vaše věc je ztracena, vaše ženy a milenky vás doma podvádějí. V roce 1945 si bere portugalského kolegu japonského původu. Když těsně po válce líčí dychtivým americkým reportérům v Japonsku, že právě ona byla Tokijskou růží, vzbudí mediální pozornost. A i když vzápětí tuto identitu popře, okupační úřady ji – už pod jménem Iva Toguri D’Aquino – zatknou. Ze zhruba desetičlenného anglickojazyčného týmu tokijského rozhlasu má totiž jako jediná americké občanství. O rok později je sice propuštěna, ale pak deportována do USA a v roce 1949 za zradu odsouzena na 10 let vězení.

V emocionálně vypjaté době spravedlnost nebývá slepá. Zrada je jako jediný trestný čin definována již v americké ústavě. Celkem za ni bylo odsouzeno jen 30 Američanů, z toho 5 za činy během druhé světové války – 4 z nich za rozhlasovou propagandu v rámci třetí říše. V případě Ivy Toguri D’Aquino však nebyla splněna zákonná podmínka dvou nezávislých svědectví k témuž činu. Edwin Reischauer, v 60. letech americký velvyslanec v Japonsku, později o rozsudku napsal, že padl pod vlivem protijaponské nenávisti z ještě nestrávené války. D’Aquino si odseděla 6 let, pak se připojila ke své rodině, která vedla po propuštění z internačního tábora hokynářství v Chicagu, ale se svým manželem se už nikdy nesetkala. Když ji prezident Gerald Ford 19. ledna 1977 beze slova komentáře omilostnil a vrátil jí americké občanství, domnělá Tokijská růže prohlásila: „Vždy jsem trvala na své nevině. A tento pardon je jakousi rehabilitací.“