Naděje na Evropu bez hranic

Staneme se součástí Schengenské dohody, tedy skutečné Evropy bez hranic, už za rok nebo až v roce 2009? To dnes nikdo neví a pátraní po důvodech je dost smutné. Odkazy představitelů Evropské unie na údajné technické problémy, které zpožďují vstup nováčků, znějí stejně přesvědčivě jako tvrzení bývalé tuzemské sociálnědemokratické vlády, že privatizace Unipetrolu byla úplně čistá. Unie dává českým politikům zakusit ovoce, které oni už dlouhá léta nabízejí veřejnosti. Něco prý nejde, ale skutečné důvody, proč to nejde, si nechávají pro sebe. Zní to zlomyslně, ale je to povzdech, Evropa, která by měla být vzorem serióznosti, se dokáže chovat taky trapně. Ale ani Česko nehraje o Schengen zrovna férově a nic na tom nezměnilo ani čtvrteční lucemburské jednání ministrů vnitra unijních zemí o rozšíření evropských hranic.

Francouzský dům

Unie slíbila novým zemím – před třemi lety při jejich vstupu do spolku –, že hranice mezi námi padnou v říjnu 2007. Měla to být formalita, nové země vybudují počítačové databáze, ve kterých se budou ukládat údaje o podezřelých lidech či imigrantech. Státy, které budou tvořit novou hranici Schengenu, se postarají o jejich neprůchodnost pro ilegální uprchlíky, gangstery či teroristy. Staré země Unie navíc postaví nový počítačový systém, který ještě dokonaleji ochrání Evropu před bezpečnostními riziky, a všechno bude v pořádku. Není, staré a nové…