My nejsme soudruzi!

Toto je stručný příběh maďarské revoluce. Vypukla 23. října před padesáti lety, měla svou předehru a svůj krutý a smutný epilog. Třebaže měla tak krátký život, necelých čtrnáct dní, její význam vydá na roky.

Maďarsko bylo v předvečer povstání v docela jiné situaci než tehdejší komunistické Československo. Stalinismus neměl v Maďarsku spolehlivou základnu: společnost byla na rozdíl třeba od té české založena velmi konzervativně a slovanské sympatie nepřicházely v úvahu. Proto musel být (a taky byl) režim ještě surovější než u nás.

Ve vedení maďarské komunistické strany zápasily o moc dvě skupiny: lidé, kteří přišli po válce z moskevské emigrace, a domácí komunisté. V tomto boji, podněcovaném Stalinem, zvítězili ti první. Představitelé domácích komunistů nedopadli dobře: László Rajk (byl jeden čas ministr vnitra) skončil na šibenici, jeho nástupce János Kádár v kriminále.

V roce 1953 se hospodářství země ocitlo na pokraji zhroucení. Ruské vedení o situaci dobře vědělo a v červnu 1953, krátce po Stalinově smrti, učinilo maďarského diktátora Mátyáse Rákosiho odpovědným za vše, co mu předtím přikázalo dělat. Zůstal jen podmíněně prvním tajemníkem Maďarské strany pracujících (MDP) a předsedou vlády se stal Imre Nagy. V komunistickém vedení byl něčím jako enfant terrible: dvakrát se chtěl vzepřít iracionální zemědělské politice strany, dvakrát byl přinucen ke kapitulaci a potupné…