Moskva čistí tržiště
Rusko si našlo po Čečenech nového nepřítele, Gruzíny. Začal hon na lidi.
Rusko si našlo po Čečenech nového nepřítele, Gruzíny. Začal hon na lidi.
Je leden 1991. V kapse mám roličku dolarů z Respektu a na zádech batoh. Právě jsem v pracovně gruzínského prezidenta-spisovatele Zviada Gamsachurdii skončil rozhovor a oddiktoval ho přímo z prezidentova telefonu. Jediného v Tbilisi, z něhož se dalo dovolat do světa mimo Gruzii. Gruzie dva měsíce předtím vyhlásila nezávislost na Sovětském svazu. Odpovědí Moskvy byla válka. V etnicky pestré Gruzii, kde téměř každé kavkazské údolí skrývá jiný národ, nebyl problém ji vyvolat. Vybrána byla autonomní oblast Jižní Osetie. „Jsme ve válce. Řekněte to světu. A pozdravujte Václava Havla,“ je několik vět, které si z rozhovoru dodnes pamatuji. Jediné, které se zachovaly. Telefonní linky byly tak špatné a magnetofon v Praze tak nekvalitní, že rozhovor se Zviadem Gamsachurdiou nikdy nevyšel. Reportáž z války v Jižní Osetii ovšem ano. Z války, která už tehdy byla válkou mezi Moskvou a Tbilisi. Válkou o gruzínskou nezávislost.
V zájmu našich výrobců
Je 27. září 2006. Gruzíni zatýkají čtyři důstojníky ruské rozvědky a televize odvysílá záběry, na nichž předávají svým gruzínským špionům peníze – za informace o pohybu gruzínských vojsk. Rusko zuří, žádá svolání Rady bezpečnosti, jeho jednotky na základnách v Gruzii dostávají rozkaz střílet a speciální komando se připravuje k odletu do Tbilisi, aby důstojníky, kterým hrozí postavení před gruzínský soud,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu